Inspirace mého srdce

10.

Někdo tu rozhodně má daleko drsnější život než já, ale oplácí to jako malé dítě. Každou noc má jinou kurvu, jen aby naštval svého otce. Chlastá a občas si něco šlehne, aby naštval otce. Je to egoistický hajzl, který dělá schválně špatné jméno otcově módní značce. Jediné čeho si váží je jeho hezoučká tvářička a prachů ve vlastní peněžence. Toho hajzla z něho udělaly média, když ho po smrti jeho matky nenechaly napokoji. Musel se nějak obrnit a k tomu mu dopomohlo tučné kapesné. Kdyby měl nějakého koníčka, třeba by jsem byli stejní, ale to není možné. Já se skrývám a vedu svůj úsek v módní společnosti, on je přímou tváří značky jeho otce  a neskrývá se za žádnou parukou. Čím více jsem ho poslouchala každou noc, tím mi dochází jaké jsem měla oproti němu štěstí v neštěstí. Samozřejmě, za své chování si každý zodpovídá sám a on si vybral. 

Máme toho tolik společného a přes to jsem každý jiný. On je egoista a skrývá tím svojí osobnost, já pod parukou skrývám kdo ve skutečnosti jsem a hraju tady divadlo, abych mohla být volná. Jak hluboko jsem klesla, abych si mohla plnit svůj sen o svobodě. Osoba, která si každý večer sedala na stejnou barovou židli, byla troska, byla to verze co se mohlo stát časem i mě, kdybych neutekla od rodiny. Sice vím, že kdybych se teď vrátila, přijali by mě zpět, ale on už nemá u svého otce žádnou šanci. Nikdy otci neodpustí jeho chladné chování a on zase jemu to odporné chování. 

Každá večer se otevře o malinko víc a já každý večer o to víc mlčím a jen naslouchám. Skoro to až vypadá, že ve mě našel něco, co nikdy neměl, přítele co udrží tajemství. Jednu věc jsem pochopila již na začátku, na lásku nevěří a raději si bude užívat a provokovat tím svého otce. Nechce zažít tu bolest, jako když mu v útlém věku zemřela maminka, což docela i chápu. Přes mé mlčení jsem mu čas od času dala nějakou malinkou radu a nebo věc k zamyšlení.  Nicméně si to bral k srdci jen, když byl skoro totálně opilý.  

Jednou jsem to přehnal tak, že jsem se ho musela skoro dotáhnout k vile, kde bydlel s otcem. Bylo to nad ránem a nikdo v domě nespal, všichni čekali na příchod mladého syna včetně otce, Gabriela Agresta. Při pohledu do jeho chladných modrých očí se mi skoro zastavilo srdce, najednou klesla teplota v místnosti a nikdo, z celého domu neměl odvahu se na něj podívat. Rozhodně šel respekt, ale daleko víc mě fascinoval on samotný, nikdy nevycházel na veřejnost a tohle jako pro módní návrhářku, byla nesmírná pocta ho takhle spatřit v jeho domácím prostředí. 

"Moc, se omlouvám, chtěla jsem jet taxikem, ale nedal se ze mě sundat." řekla jsem nejspíš až moc pronikavým hlasem, až se všichni na mě se strachem v očích podívaly.

"V pořádku, znám svého syna, ale v mém domě to "dělat" nebudete." ani nemrkl.

"To je mi naprosto jasné, leda by jste tady měl tak velký bar, ve kterém pracuji. Jsem pouze barmanka, ne jedna z těch co po něm prahnou." prahnu po něm jako po múze.

"Aha." podezřívavě se na mě pohlédl. 

"Jediné co si přeji je, aby se mě už pustil."

"Emm .... jistě.... sundejte ze slečny ..... Adriena a odveďte ho do pokoje." řekl a pomalu šel ze schodiště ke mně.

"Omlouvám se za probuzení." kývla jsem a otočila se k odchodu.

"Přijde mi, že něco skrýváte slečno ..... " jestli mě poznal mám velký problém.

"Tikky, všichni mi říkají Tikky." zasmála jsem se, když mě chytil za zápěstí.

"To je zvláštní jméno pro dívku." 

"Rodiče, já bych si určitě dala lepší. Na shledanou." vyškubla jsem se mu a odešla hlavními dveřmi.

"Na shledanou, slečno Tikky." slyšela jsem za svými zády, ale už se neohlížela.

Já blbá, vždyť mě mohl poznat, na nějakých přehlídkách vypadám skoro stejně jako teď a návrháři mají v paměti nejen oblečení, ale i tváře. Moje neopatrnost si prohlédnou Gabriela, málem prozradila kdo ve skutečnosti jsem. Jedno se však musí uznat, je přesně tak chladný jak všichni tvrdí. 

A to jak si myslel, že to chci s Adrienem "dělat" v jeho domě, je stejně tak absurdní jako když naznačoval, že ho miluji. Bylo už dost pozdě na to, abych šla spát, tak jsem si cestou domů koupila kafé a snídani. Hned co jsem si dala rychlou sprchu a vynikající snídani, jsem si sedla k notebooku a domluvila si spolupráci s pár francouzskými butiky tady ve městě. Začali mi pomalu docházet peníze na látky a hotovost jsem potřebovala. Prodáním pár ušitých návrhů, přece nic nezkazím. Zároveň jsem se spojila i s ostatními společnostmi, které ode mě pravidelně odebírají. Skončila jsem až pozdě odpoledne, sotva dvě hodiny před nástupem do klubu. 

"Tak a teď jsem zase o něco bohatší." spokojeně jsem se protáhla a šla se upravit na další směnu v bouřlivém klubu.

Kdybych jen věděla, co jsem provedla. Všechny návrhy co jsem prodala, byly tak dokonalé, že upoutaly pozornost Gabriela Agresta. Vytvořila jsem mu dokonalou konkurenci, protože vše předčilo to, co pro syna navrhl na focení do své nové kampaně, k parfému. 

Krásný čtvrtek všem. 😘

Tak nám do příběhu přibyla další dost důležitá postava, co myslíte, je to dobře nebo špatně? 😅