Mladý chlapec seděl na židli, hrbil se k sešitu položenému na stole a nevraživě hleděl na kafe vedle něj.
Kudrnaté vlasy barvy listů ruje obecné mu padaly do tváře, skoro tak před světem skrývaly jeho šedo-zelené duhovky, jindy zářící životem, nyní podivně vyhaslé.
Táhlým pohybem si prameny sepnul do krátkého culíku a uchopil kafe.
Nevěřícně zíral na hladinu, na srdce ze skořice v jeho pěně. Neodvážil se pohlédnout ke kase, kde za pultem musel stát jeho tvůrce. Nic to neznamenalo, věděl to, cítil to.
I když si kafe zaplatil, už na něj neměl chuť. Sliny ve vlastních ústech zhořkly a on zaklapl sešit. Byl hloupý nápad sem chodit. Jak ho mohlo napadnout, že se mu o něm bude psát lépe, když bude pár kroků od něj?
Trhnutím si rozpustil vlasy a nechal je spadnout neposlušně zpět tam, kde byly, než je svázal.
Bolest se zračila v jeho očích, když se s hlasitým skřípěním odsouvané židle o podlahu postavil a se sešitem přitisknutým k hrudi vyrazil ven.
YOU ARE READING
Střípky tebe ✓
RomanceNaše cesty se nikdy plně neprotly, jen se náhodně setkávaly. Chvílemi jsme kráčeli vedle sebe, ale potom se opět rozdělili. Těch pár slov, co jsme pro sebe měli, nás pospolu udržet nedokázalo. Když jsem slyšel tvůj hlas naposledy, měl jsem pocit, ž...
