Přátelská výpomoc [ItaDei] ✓

Kapitola pátá

Když Deidara toho večera vstoupil do pokoje motelu, ve kterém se celý měsíc s Itachim potajmu scházel, nohy se mu třásly nervozitou, vzhledem k tomu, jak divně se jeho kamarád odpoledne choval. Nehledě na ten melodramatický odchod. Nevěděl tedy, co by měl od jejich dnešní schůzky čekat. Co když na to nakonec přece jenom přišel? Nebo co hůř - co když to věděl celou tu dobu? 

Kousl se do rtu, doufaje, že jeho takřka dokonalá lest nebyla prozrazena, boje se pravého opaku. Když jej však spatřil sedět na velké manželské posteli v tradiční poloze s černou páskou přes oči, musel si úlevně vydechnout. Byl si více než jistý, že pokud by Uchiha přece jen něco tušil, nenechal by to jen tak, a už by tam na něj čekal s rukama složenýma na hrudi, klepal by botou o podlahu s naštvaně ledově chladným výrazem ve tváři, a aniž by řekl byť jen jedno jediné slůvko, donutil by ho  svým temným pohledem říct celou pravdu, hezky od začátku do konce. 

To se naštěstí nestalo. Černovlasý jen klidně seděl a čekal na příchod svého milence. Deidara se musel ušklíbnout, hřbetem dlaně si z čela setřel kapičky potu, jenž mu díky otravným obavám mezitím vyrašily.

Nechal starosti starostmi a přešel za ním k posteli. Úplně stejně jako při předchozích setkáních, tedy bez jediného slůvka, zatlačil na hruď svého "zákazníka" a donutil jej tak si lehnout. Obkročmo si na něj sedl, pod látkou jeho kalhot cítil již patrné vzrušení, které i jemu způsobovalo lehké šimrání v rozkroku! Tak moc mu imponovalo všechno to, co spolu za těch několik týdnů všechno dělali a jak na něj Itachi reagoval. 

"Chyběl jsem ti?" zeptal se zastřeným hlasem, což Deidaru dle jejich nepsané úmluvy donutilo jej kousnout do pravé strany krku na znak kladné odpovědi. 

Nejdříve jemnou kůži toho bělostného krčku jemně oždiboval, než se pořádně, avšak stále dostatečně něžně zahryzl. Poraněné místečko poté polaskal jazykem, hladě jím tepnu zběsile pumpující krev. Hruď druhého muže se díky jeho opečovávání a předzvěstí očekávání divoce zdvihala, tak moc jej i něco tak malého dokázalo rozpálit! 

Deidara na svých bocích ucítil dvě teplé ruce, jež se nakonec usídlely na pevném kulatém zadečku a pevně jej stiskly. Z blonďákových úst se ozval sten, jak moc mu to bylo příjemné a jak strašně moc se nemohl dočkat toho, až z nich obou strhá veškeré oblečení, pořádně se nabodne na Itachiho touhou zvlhlý penis a pořádně si na svém příteli zarajtuje. 

Chystal se k němu opět sklonil a políbit ho, když ho ty pevné ruce najednou sevřely po stranách hrudníku. To, že je něco špatně, si všiml bohužel až ve chvíli, kdy jej druhý mrštně přetočil pod sebe, sám na něj nalezl, paže mu silou uvěznil za zády a přenesl na něj svou váhu, aby mu nikam neutekl. Deidara vyjekl, jak něco takového nečekal, stisk na jeho rukou už najednou nebyl příjemný či rajcovní jako spíše bolestivý. Užuž se chtěl začít bránit, když zaslechl slabý šumivý zvuk, který určitě nemohl věštit nic druhého. O pár milisekund později ucítil, jak mu Itachi pevně svazuje zápěstí k sobě tím, co před několika okamžiky pravděpodobně ještě bylo páskou přes oči. 

Uchiha ho pořádně svázal a obkročmo si sedl na jeho záda. Avšak to, že je už definitivně v prdeli, poznal tím, že gumička pevně svazující jeho dlouhé blond vlasy, se najednou uvolnila a dala tak zlaté hřívě možnost rozprostřít se po celých zádech. 

"Takže," začal Itachi, obličej stažený touhou po pravdě. Konečně! Konečně zjistil, kdo je jeho tajemný milenec! Konečně donutí toho malého zmetka, aby mu řekl pravdu. Jistě, bylo to zatím jenom pár hodin od toho, co na tuto skutečnost čirou náhodou sám přišel, avšak nemohl si pomoct. S každou ubývající hodinou, která mu do večerního setkání s Deidarou zbývala, byl stále nervóznější a nervóznější, přičemž již několikrát změnil svůj plán. Jistě, nejdříve na něj chtěl prostě počkat v motelovém pokoji a hned na něj udeřit, jak by přišel, nepřipadalo mu to ale jako dostatečně velký trest. Ne. Raději v něm navodil falešný pocit bezpečí, aby mu přišel rovnou do náruče. "co mi k tomu povíš, Deidaro?" 

Blondýn, rudý vzteky a převážně studem snad úplně stejně jako zadek paviána, sebou stále mlel a snažil se ze sebe svého dlouholetého přítele shodit. Adrenalin koloval v jeho žilách nadzvukovou rychlostí a vážně hodně rychle se snažil vymyslet nějakou historku, kterou by se zachránil. Věděl ale, že to bylo zbytečné. Tohle by i přes své značné mluvící dovednosti prostě neukecal. 

"S-slez ze mě a já ti to vysvětlím," zakoktal se, snaže se do plic nabrat alespoň trochu vzduchu. 

"Zapomeň. Pustím tě, až mi řekneš pravdu. Celou!" Deidarovo mrskání a vědomí, že měl nyní absolutní moc nad někým, kdo jej ovládal po celý ten sexem nabitý měsíc, v něm způsobovalo značné vzrušení. Nemohl si pomoct, nejraději by se na toho blonďáka okamžitě vrhl a pořádně ho za trest prošukal matrací, ale tušil, že tím by ho akorát spíš potěšil, než potrestal. Sklonil se k jeho hlavě a jazykem jej polaskal na uchu. "Tak povídej." 

"Nhaah… Co bych ti jako měl říkat! Pořád jsi mlel o Narutovi, nedalo se to vydržet. Jenom jsem ti chtěl pomoct!" 

"Itachi se ušklíbnul. "Takhle?" 

"Pff… A kdybych ti jako řekl, Hej Itachi chci tě ošukat aby ti bylo líp, tak bys to jako příjmul jo?" 

Uchiha nechápavě zavrtěl hlavou. "Proč hned sex? Mohl jsi mě pozvat na rande." 

Deidara si odfrkl. "Jasně, protože naposledy to přece vyšlo, žejo. Navíc jsme spolu byli dost často. A za ten půlrok, co za půlrok, za těch osm let to nevypadalo, že by jsi měl nějaký extra zájem o mojí osobu." 

"Třeba mě nenapadlo, že bys mohl mít zájem ty sám." 

"Nenech se vysmát. Musel sis všimnout toho, že na střední jsem do tebe byl blázen, ale bylo ti to fuk." 

Na to neměl Itachi co říct. Ano. Jistě, tušil, že do něj byl blonďák poblázněný, ale šmarja panno vždyť to bylo v prváku! Před osmi lety!"

"Ale nemůžeš popřít, že se ti to nelíbilo. I teď moc dobře cítím, že ti stojí. A vím, že na to chceš vlítnout." 

"Ale nevlítnu." 

Uvězněný Deidara protočil očima. "To je mi jasný. Tak už mě pusť." 

Uchiha ještě chvíli vyčkal, než si povzdechl a slezl z prolhaného kamaráda. Sledoval jej, jak se s obtížemi a se stále rudými tvářemi narovnal a protáhl se, Itachi přece jenom nebyl žádné pírko. Pozoroval tu ruměncem zalitou tvář a i přes všechny ty lži ucítil slabé mravenčení kolem páteře. Vypadal takhle i ve chvíli, kdy se na něm divoce pohyboval a nechal do sebe zajíždět jeho horký a tvrdý penis? 

Neoteplilo se v té místnosti najednou? 

Deidara se postavil a pořádně se upravil. Poté se konečně odhodlal podívat se do Itachiho očí. Nedokázal ani slovy vyjádřit, jak MOC se styděl. 

"Tak. Ehmmm… Co teď, hmmm?" 
***

Ohayo! Mám pro vás předposlední kapitolku :3

Moc děkuji za všechny hvězdičky :3 za komentáře děkuji Quatro Magore a Leny_Black :3

Vaše Majo :3