37. kapitola | Bílá ovce rodiny Blacků, Andromeda Tonksová

639 82 65
                                    

/16.12. 1977/

Sirius Black s sebou seknul do postele, na kolena si položil Jamesovu nejoblíbenější knížku Famfrpál v průběhu věků a na ni si položil kus pergamenu, načež si vzal do ruky brk. Ve svém pokoji se nacházel sám, protože James měl nějaký romantický piknik s Lily, Peter strávil odpoledne na ošetřovně s Ariou a Remus chtěl strávit zase nějaký čas se Stefani.

Od jeho rozhovoru s bratrem Regulusem a jejich silného objetí uběhlo jen pár desítek minut. Sirius se ovšem cítil trochu jinak, měl ve svého bratra hned větší víru a v srdci se opět rozhořel ten známý hřejivý plamínek, který dodával život jeho vztahu s Regulusem. Potřeboval se o to s někým podělit. Věděl moc dobře, komu má napsat. Existovala osoba v jeho životě, které důvěřoval a byla na stejné lodi jako on.

Milá Andy,

když Ti píši, mám šestnáctého prosince. Tak doufám, že do Štědrého dne ten dopis budeš mít ve schránce. Ano, mohl jsem ho samozřejmě napsat dřív, ale... vždyť mě znáš. Jak se vlastně máš, moje nejmilejší sestřenko? Naposledy jsem od Tebe slyšel, když jsem ještě byl u Potterů na prázdninách. Vím, že jsi mi nabízela Vánoce s tebou, Tedem a malou Dorou, ale vzhledem k tomu, že Dvanácterák, Červíček i Náměsíčník tráví Vánoce v Bradavicích, rozhodl jsem, že nebudu trhat partu a pořádně ten nadcházející rok 1978 oslavím. V Blackovském stylu, samozřejmě.

Doufám, že se máte všichni dobře a že jste v bezpečí, protože ostatně Ty moc dobře víš, jaké je to, když jsi vyděděná z rodiny a ochrana jména Blackových už se na tebe nevztahuje. Ale řekl bych, že i po těch letech toho rozhodnutí nelituješ, ne? Pozdravuj za mě Teda a samozřejmě i malou Tonksovou. Doufám, že má zase o něco více prořízlou hubu než v létě, když jsem ji viděl naposled (a znovu bych se Ti rád omluvil, že její první slovo bylo zadek).

Předpokládám, že stále nejsi v kontaktu ani jednou ze svých povedených sester. Na Bellu se ani ptát nebudu, hodně by mě překvapilo, kdyby se Ti ozvala z přátelských úmyslů. Obě jsem je totiž na Příčné ulici na konci srpna, ještě před začátkem školy. To jsem jí ironicky gratuloval k jejímu manželství s Rodolphusem Lestrangem a ona mi na to odpověděla slovy, že mě zabije. Jak příjemné.

Na druhou stranu, Narcissa mi připadá taková normálnější. Samozřejmě nemůžeme čekat, že by se za nás - bílé ovce rodiny Blacků - postavila, ale alespoň nepřilévá benzín do ohně. Také jsem četl v Denním věštci, že se nedávno narodila tvoje třetí sestra... tuším, Astrid? Docela mě to překvapilo, že moje teta Druella (Tvoje matinka) je takového úkonu vlastně schopná. Proč vlastně rozebírám naše šílené rodiny, asi přemýšlíš. Včera večer jsem měl s Poberty takový zajímavý duel s pár zmijozelskými studenty a byl přítomen i můj malý bráška Regulus.

Severus Snape - Srabus - trefil Peterovu sestru a Regulus se zachoval výjimečně morálně správně, dokonce tu nebohou dívku odnesl na ošetřovnu, aby ji Pomfreyová mohla ošetřit. Dneska dopoledne jsem s ním měl zajímavý rozhovor, připadal jsem si zase jako malý kluk, který neřešil, kdo bojuje, za jakou stranu a prostě jsme si povídali.

Dlouhou dobu jsem si upíral myšlenku, že mám svého mladšího bratra rád. Po pravdě, pořád mám v sobě nějaký blok, který mi říká, že bych se s ním neměl bavit. Bude to přeci Smrtijed, nebo ne? Budeme pravděpodobně stát každý na jiné straně války a konspirovat proti sobě. Cítím se jako pitomec, když Ti tohle píšu, ale nakonec jsem ho obejmul. Vlastního bratra, se kterým jsem od července 1976 ani nemluvil. Konečně jsem zase měl na chvíli pocit, že mám rodinu.

Zajímalo by mne tedy, zda nějaký takový pocit máš třeba k Narcisse? Nebo dokonce k Belle? Rozumím tomu, že máš Teda, který ti je bez pochyb skvělým manželem, ale nepředstavovala sis někdy jaké by to bylo, kdyby malá Tonksová měla tetičku Cissu?

Chvíle lásky | ✔️Where stories live. Discover now