s nadějí k zítřkům tu hledím
po dlouhé době klid
zda věci zlepší se nevím
jestli se dá probudit.
nevím co cítit mám
a jak se projevit
raději to nevnímám
nacházím v bouři klid.
tolik emocí a vjemů
zároveň v hlavě tak prázdno
myšlenky nemíří k němu
i bez lásky může být krásno.
krásno ale pusto, smutno
denně pak usínáš sám
naříkat není však nutno
vždy můžeš přidat se k nám.
k nám smutným duším
co západ slunce milují
a tak nějak tuší
že na lásku nárok nemají.
k těm co kávu rádi pijí
a staré knihy čtou
věnečky z kopretin vijí
když po horských loukách jdou.
