Arrogant Son of a Bitch | LARRY✔

🔞|15|🏕

Prudce jsem s sebou škubl a zvedl se do sedu, abych se trochu rozkoukal.

Pořád jsem v hotelu - oddychl jsem si.

Zrovna v momentě, kdy jsem se ze sebe chystal odkrýt peřinu a vstát, jsem si všiml nahého Harryho, tvrdě spícího vedle sebe. Usmál jsem se.

Pořád JSME v hotelu - opravil jsem se.

Opatrně jsem se zvedl z postele, abych ho nevzbudil, a po špičkách se vytratil na balkón, nadýchat se čerstvého vzduchu, užít si tu chvíli ticha.

S Harrym nás čekal poslední den v horách, který jsme samozřejmě nemohli zakončit lépe než ve stanu. Před námi byl nejnáročnější den, co se cestování týče, ale i tak jsem se na něj těšil ze všech nejvíce.

Sklouzl jsem pohledem z vycházejícího Slunce na ruku, na ono tetování, co jsem si včera nechal udělat. Šťastnější jsem být nemohl...

„Na co koukáš?" ucítil jsem jeho ruce na svých obnažených bocích.

„Východ Slunce," opřel jsem se o něj.
„Zítra budeme touhle dobou balit stan a chystat se na cestu domů..."
„Vůbec se domů netěším!" povzdechl jsem si.

„Taky bych nejradši odjel někam hodně daleko a už se nevracel," přitiskl si mě k sobě blíže a zabořil mi hlavu do ramene.
„Chci být s tebou!"

„Až se vrátíme, taky budeme spolu," uklidnil jsem ho.
„Přestěhuješ se ke mně a budu se o tebe starat jako o mimino!"

„Umí mimino tohle?" se zavrčením se mi otřel rozkrokem o zadek a skousl mi ušní lalůček, až jsem se zachvěl.

„Moje mimino ano!" s uchechtnutím jsem se otočil, zhoupl na špičkách a dlouze ho políbil.

„Někdy tě fakt nenávidím, tati!" obrátil oči v sloup.

„Okay, tohle už je moc i na mě!" rozesmál jsem se nad všemi těmi slovními hříčkami.

„Promiň, brácho!" skousl si ret.

„Harolde!" šťouchl jsem do něj.
„Já tě varuju! Ještě chvíli mě budeš provokovat a-"

„Slibuju, že už to neudělám!" odmlčel se a s šibalským úsměvem mi ve svých dlaních zmáčkl zadek.
„Mami..." dodal provokativně.

„A dost!" plácl jsem ho přes ruce, chytl ho za vlasy a odtáhl dovnitř.

„Co blbneš?" smál se, sotva jsem ho shodil zpátky na postel a sedl si mu do klína.

„Máme hodinu, než přijde pokojská - chci si ji užít na plno!" vzdechl jsem mezi polibky.

„Tu hodinu nebo pokojskou?" škubl s sebou.

„Neprovokuj!" kousl jsem ho do rtu.
„Čtvrthodiny a půjdeme se chystat."

„Půlhodiny!" prosil mě tím svým roztomilým kukučem.

„Dobře, tak půl!" souhlasil jsem na konec. „Ale teď už ticho a soustřeď se!"

•••

Na rozdíl od ostatních dnů tenhle utíkal až moc rychle, mnohem rychleji, než bychom si s Harrym přáli. Sotva se nám podařilo se konečně probrat, už byl čas oběda a měli jsme za sebou pěkný kus cesty. Poslouchali jsme rádio, kochali se přírodou kolem nás a mlčky se jeden na druhého usmívali. Harry mi po čase položil ruku na stehno.

„Umírám hlady!" se zívnutím si opřel hlavu o mé rameno.

„Neboj, už tam budem!" ujistil jsem ho a ve volnou chvíli ho vzal za ruku.