Buď mým! [BokuAka] ✔️

49.

Ahoj!! Menší oddechovka před blížící se koncem. 

Věnováno Zuzasev 😊

Když jsem dorazil na hřiště, překvapilo mě, že je tam Akaashi s Iwaizumim a Oikawou. Ti tři se celkem bavili. Nevěděl jsem, proč měli tak dobrou náladu, ale chtěl jsem ji mít také, a tak jsem se k nim připojil. ,,Co se děje, že jste tak vysmátý?" optal jsem se jich. Akaashi zrudl, Hajime dělal, jako bych se na nic neptal, a tak se slova ujal Oikawa. ,,Ale nic, jen menší rady pro začátečníky ve vztahu. Jinak blahopřeji, už minule jsem si říkal, že jste se sblížili ještě víc." řekl s tím jeho přiblblým úšklebkem na tváři. ,,Um..děkuji." nějak jsem nevěděl, co jiného na to říct. Hlavně jsem nečekal, že by se s tím Akaashi někomu chlubil a už vůbec ne zrovna Oikawovi. 

,,Chcete čekat na Kurooa, nebo se rozehřejeme bez něj?" optal jsem se jich a měřil si Akaashiho pohledem. Ani nevím, o co jsem se snažil, protože z jeho andělské tváře tentokrát nešlo vyčíst nic. ,,Vadilo by, kdybychom počkali, Akaashi mi totiž nechtěl říct, jak jste se vy dva vlastně dali dohromady. Vím, že na soustředění to nebylo, poznal bych to, také jsem přemýšlel, čím jsi ho mohl okouzlit, že ti tak propadl." řekl natěšeně, jako by snad čekal, že mu to já povím. Typická Oikawovo zvídavá stránka. 

,,Tooru, nech toho, nemusíš vědět všechno." okřikl ho Hajime. ,,Ale ty to víš a taky mi to neřekneš, to není fér..." dělal uraženého Oikawa. ,,Přes básně. Vlastně to byla taková nehoda. Já vymyslel básničku, Akaashi také kvůli jedné soutěži, která byla víceméně povinná pro všechny a aniž by to jeden z nás čekal, zrovna naše básně vyhráli a jedna z našich učitelek obě přečetla nahlas. Poté jsme si uvědomili, že už nemusíme skrývat své pocity, ale pochybuji, že by to někdo jako ty pochopil." ,,Jak romantické, to bych do vás neřekl. Dáte mi je někdy přečíst?" zeptal se s nadějí v hlase. ,,Ani náhodou!" jednohlasně jsme odpověděli a začali se smát. 

Nechtěl jsem pokračovat v tomhle výslechu, a tak jsem si raději vzal míč a natáhl ruku k Akaashimu. Přijal ji a s mou pomocí vstal. Naklonil se k mému uchu. ,,Promiň, nechtěl jsem mu o tom říkat, ale stejně to ze mě vytáhl..." pošeptal a krátce mě políbil na krk. Jen jsem se usmál a volnou rukou mu rozcuchal vlasy. ,,Hey, hey, hey. Závidím vám vy hrdličky..." ozval se z dálky Kuroovo hlas. ,,Lamač srdcí a stále single." dobíral si ho Oikawa. ,,Bohužel už to tak bude, ale volejbal mě nikdy nezradí." pověděl s úsměvem a vzal mi míč. ,,Tss, nechápu, jak by někdo mohl milovat někoho tak otravného." prohodil ten malý tichý chlapec Kenma. ,,Už i ty si mě dobíráš? V hloubi duše sám víš proč, protože to tak cítíš i ty." snažil se bránit tomu nejmenšímu z nás. ,,Mysli si, co chceš." odsekl mu chlapec. Tohle pošťuchování mezi námi mě vždy bavilo. Člověk se s nimi vážně nenudil. Po chvíli přišel i Sarukui s ostatními a my si tak užívali den bez školy. 

Pokračování příště...