Dítě dobrá a zla { HP FF }

02. Pošmourné narozeniny

Ráno se malá Charlie probudila nezvykle brzo. Její pokojíček se ještě stále utápěl v nočním šeru, které do rána bude ustupovat jen pozvolna, ale zcela nezmizí, ani když se den rozvine plnou silou.

Z otevřených dveří do vedlejšího pokoje k Charlie doléhalo tiché oddechování jejích spících rodičů. Charlie jen chvilku koukala vedle sebe, ale pak se jí v postýlce přestalo líbit. Chtěla ven. Jenomže to nebylo tak snadné. Celá její postýlka byla obehnaná zábranou proti vypadnutí, kterou nemohla nijak přelézt.

Mohla by plakat, ví, že její maminka by určitě rychle přiběhla, ale to nechtěla. Charlie se k pláči neuchylovala tak často jako jiné děti. Bude si s tou zábranou muset poradit sama.

Zlehka na ni položila svoji malou ručku a zábrana okamžitě sjela dolů. Charlie se spokojeně usmála a vylezla z postýlky ven. To se jí tedy povedlo.

Na koberci pod postýlkou uviděla svoji panenku, vzpomněla si, že ji tam večer nechala ležet. Vzala ji do náruče a opět se rozhlédla kolem sebe. Všude okolo ní bylo smutno. Charlie měla ráda barvy, zářivé a pestré barvy. Její pokojíček byl ale šedý a chladný.

Podívala se na opět na svoji panenku a ta se jí před očima celá proměnila. Najednou měla krásné, zlaté šatičky, které jenom zářily a vypadala jako princezna.

Charlie si radostně zavýskla, teď byla naprosto spokojená, sluníčko už jí nechybělo.

Panenku si nesla v pravé ruce, levou se zlehka přidržovala zdi a vydala se na dobrodružnou výpravu po domě.

Okolo postele rodičů prošla jako myška a v očích jí hrály ohníčky šibalství - líbilo se jí, co dělá a těšila se, jak maminku s tatínkem překvapí.

Potichu přišla až do kuchyně. S žádnými zavřenými dveřmi neměla problém, samy se otvíraly sotva k nim přicupkala.

Na kuchyňském stole stál překrásný dort s marcipánovou polevou. Charlie si ho zvědavě prohlédla. Podle jejího názoru by ho mohla ještě trošku vylepšit. A tak během chvilky i dort zazářil krásnou žlutou polevou. Charlie zatleskala ručkama, dnešní ráno se jí opravdu moc povedlo, byla se sebou spokojená.

„Charlie!" ozval se znepokojený výkřik z pokoje. Charlie se zatvářila provinile a šla své máme naproti. Ta ji okamžitě chytila do náruče.

„Charlie, jak ses dostala z postýlky ven?" zeptala se naprosto šokovaná Elizabeth.

Charlie se jen podívala na zábranu u postýlky a ta sama od sebe vyjela zase zpátky nahoru. Ve tváři její mámy se objevilo překvapení, zmatek a úžas a to Charliinu radost ještě znásobilo. Tak strašně měla ráda, když mohla někoho překvapit tím, co dokázala a to maminka ještě neviděla její dort...

Odpoledne bylo stejně pošmourné a chladné jako řada dní předtím a tak celá rodina seděla v obývacím pokoji u krbu. Elis svojí hůlkou ovládala pletací jehlice, pod kterými vznikal krásný nový svetřík pro Charlie, a při tom myslela na Potterovi. Tolik se na ně těšila. Měli dneska společně oslavit Charliiny třetí narozeniny. Při vzájemných návštěvách se vždycky rozveselili při sledování kousků, které spolu Charlie a Harry vyváděli. Teď ale bylo samozřejmě přednější jejich bezpečí. Elis se zamyšleně zadívala na svůj poklad.

Charlie se zrovna snažila chytit malého žlutavého ptáčka, kterého vyčaroval její táta. Tvářičky už měla celé zrudlé od běhání, ale pořád ho ne a ne dohnat. Táta se smál a Charlie opět dostala tu svoji neodbytnou chuť ho překvapit. Natáhla ručku, jakoby chtěla ptáčka chytit, přestože byl daleko před ní, a najednou se on sám otočil, přiletěl k ní a sedl si jí do nastavené dlaně. Charlie se vítězoslavně usmála. Její táta ji chytil, vyhodil vysoko do vzduchu, až se radostí zajíkla a pochválil ji:

„Jsi moc šikovná, holčičko moje. Jednou z tebe možná bude velká čarodějka a velká bojovnice. Třeba i zachráníš nás svět a budeš hrdinkou." Tohle Charlie zaujalo, sedla si tátovi na klín a pozorně ho poslouchala.

Ben k ní takto často mluvil, přestože věděl, že z toho ještě nemůže mít rozum. Doufal ale, že nějaké semínko v ní zaseje a čím bude Charlie starší, tím víc ho bude moct rozvíjet.

„Víš," pokračoval, „teď celý svět ovládá jeden moc zlý čaroděj a všichni se ho moc bojí. Takovým holčičkám, jako jsi ty, bere maminky a tatínky a nemá nikoho rád. A proto ho někdo musí zastavit. Třeba to jednou budeš ty!" Ben do své dcerky vkládal veškeré naděje. Už nebylo pochyb o tom, že její kouzelnický potenciál je neuvěřitelný. Jednou se mohla stát důležitou posilou strany dobra.

Charlie ho sice poslouchala pozorně, ale za chvíli se jí zazdálo, že už sedí a nic nedělá moc dlouho a tak se sesmekla z tátova klínu, začala skotačit a na chvíli tak odehnala chmury, které pohlcovaly její rodiče.

Náhle si ale Charlie uvědomila, že jí tady někdo chybí. Hrála si sama, chyběl jí tu její nejlepší kamarád. A ona ho tu chtěla mít. Nechtěla být sama. Zarazila se a rychle přiběhla ke své mámě. Ta ji chytila do náruče:

„Copak broučku? Copak se ti stalo?" brzy však pochopila, očekávala, že to přijde, „chybí ti Harry, viď? Neplakej, až to všechno skončí, zase budete moct být spolu a hrát si. Teď ale musí být Harry schovaný, aby se mu nic nestalo. Víš co?" snažila se jí s úsměvem trošku rozveselit, „pojď, ochutnáme ten tvůj nádherný dort..."

Více zde: http://m.vikyfanfiction.webnode.cz/news/a02-posmourne-narozeniny/