You and Me - TodoDeku

4 - You... Love me? 1/2

Pohled Todorokiho

Už jsou to dva týdny od té doby co jsem přespal u Midoriyi, pořád jsem myslel na ten den, nemohl jsem ho dostat z hlavy...hlavně jsem nemohl přestat myslet na... Midoriyu.

Celé ty dva týdny jsem se nedokázal podívat jak moc zářivé a zelené jsou jeho oči s jeho měkkými, nadýchanými a též zelenými vlasy. Jednou jsem přemýšlel nad tímhle trochu víc a došel jsem k závěru, že mám asi crush na Midoriyu...

Chci mu říct co k němu cítím, ale mám strach. Co když moje city neopětuje, nebo hůř... co když tím skončí naše přátelství?

-time skip-

Před chvilkou nám skončila škola a já zrovna dorazil domu. Byl jsem pořád v mém pokoji a byl jsem rád za to že mě otec nezmlátil tolik, jak jsem si myslel. Proud mých myšlenek přerušily kroky... na místě jsem strnul... kroky se blížily k mému pokoji (nečekaně). Do pokoje po chvilce přišel otec. "Ale, ale, ale.. Všiml jsem si že moc nepoužíváš ohnivou část tvého quirku, zatímco ledovou část používáš mnohem více."

"Ano, a?" Nezajímalo mě co řekl, co udělal nebo co udělá. "Jako promiň, ale ty máš být ten co porazí All Mighta a takhle to prostě nezvládneš." Zase tohle? "Dobře, jenomže někdy bych snad mohl rozhodnout za SEBE když jde o MĚ."

Viděl jsem jak se jeho oči plní vztekem, možná jsem šel až moc daleko ale koho to zajímá. "Trénuji tě od tvého dětství a TAKHLE se mi odvděčíš?" 

"Trénink? Myslím že tohle fakt není trénink, je to spíš jako vězení a už mě to doopravdy nebaví!" Přišel ke mně blíž. "Ty budeš poslouchat mé rozkazy!" Chytil mě za límec a silně mě uhodil do břicha, dokonce silněji než před dvěma týdny. "Argh!" 

" Vidíš! Jsi pořád stejný slaboch jako dřív!" Odhodil mě na zem a stoupl na mě celou svojí váhou, potom chytil mojí hlavu a řekl: "Tak, naučil ses něco z tvé lekce?"

Když jsem se pokusil vstát jsem mu plivl do obličeje. "Augh! Říkal sis o to!" Zvedl ruku a začal používat svůj quirk, viděl jsem jak mu z ní šlehají plameny...do háje...

Nikdy nic takového dříve neudělal. Musel jsem přemýšlet rychle... po pár vteřinách jsem dostal nápad. Zvedl jsem svojí pravou ruku a 'vystřelil' jsem na něj kusy ledu. Zařval v bolestech a tím mi dal šanci na útěk z domu.

Pohled Midoriyi

Šel jsem pomalým krokem domu, původně jsem chtěl jít s Todorokim, ale ten vyběhl rychle ze školy a nestihl jsem ho. Možná bych za ním potom mohl jít na malou návštěvu.

Za poslední dva týdny jsme se hodně sblížili, řekl bych i že se z nás stali nejlepší přátelé. Je to neuvěřitelně hodný kluk, s rovnoměrně barevně rozdílnými vlasy a s očima též rozdílné barvy, které vždy září když na ně trochu září slunce... jsou prostě nádherné.

...Myslím že mám Todorokiho víc než jenom jako kamaráda. Tyhle pocity mě hodně mátly a nedokázal jsem si to dříve přiznat a pořád jsem si namlouval že k němu nic necítím. Jenom zatím nevím jak mu to mám říct...

Probudil jsem se z myšlenek kvůli mé nejhorší vlastnosti... kvůli mumlání. Měl bych s tím doopravdy už přestat.

Todorokiho dům byl dál než jsem čekal ale už jsem ho v dálce viděl. "Tady je jeho dům!" Řekl jsem plný nadšení. Zbytek cesty jsem běžel, dokud jsem tedy neuviděl jeho dveře se otevírat. 

Viděl jsem Todorokiho, ale něco nebylo v pořádku... ale co(?). Běžel přesně z místa kam jsem měl namířeno. Nevšiml si mě, podíval jsem se na něj trochu víc a všiml jsem si že má na košili skvrny od krve, a všude po těle má různé modřiny a rány, vypadal příšerně.

"Todoroki!" Pořád běžel ale tentokrát trochu přidal. Možná bych ho mohl doběhnout. Začal jsem tedy běžet za ním. Pořád jsem mu říkal ať zastaví, určitě mě slyšel ale nechtěl za žádnou cenu zastavit.

Po asi pěti minutách běhu jsme se zastavili kousek od útesu. "Todoroki! Co se stalo, jsi v pořádku?!" Skoro jsem ztratil dech když jsem se pokoušel mluvit. Konečně se na mě otočil v očích měl slzy a řekl: "Proč se vůbec staráš?! Vždyť na tom ani nezáleží!"

Moje oči se rozšířily, brečet jsem ho viděl jenom jednou ale ne takhle moc. "Samozřejmě že na tom záleží! Jsi můj nejlepší kamarád!" ...víc jak nejlepší kamarád. Udělal krok zpět zatímco říkal. "Kdybys tomu jenom dokázal rozumět..." 

Věděl jsem proč zde přestal běžet, je tu útes... takže mohl klidně skočit dolů?! "Todoroki! Můžeš spadnout jestli uděláš ještě jeden krok zpět! Prosím přestaň..."

-----------------------------------------------------------------

Tak a tady to utnu, to jsem ale mrcha co? Vím že jsem psala že vydám 3 kapitoly za minulý týden... No jaksi jsem je nevydala, tak aspoň se teď pokusím vydávat pravidelně. Teď už mě můžete zkritizovat za to že jsem nevydala slíbené 3 kapitoly. :D

Děkuji za dosavadní čtení těchto kapitol. 

Sayonara-