Chapter 3.

548 39 7
                                    

-Klaus-

S Caroline jedeme do New Orleans. Přijel pro nás Marcel takže MArcel řídí, já sedím na místě spolujezdce a Caroline sedí v zadu. Mimochodem jet s ní v autě je za trest. Nemluví, jen kouká z okna. A když už se jí na něco zeptá odpoví vám něco typu ,,Hm. Jo. Ne. Možná." A to je vše. Na nic víc se asi nezmohne. Takže celkem zajímavý pokec.

,,No a řekla jsi to ostatním. Že odjíždíš místo Damona?" Zeptal jsem se a v duchu doufal, že řekně něco jinýho než ano, ne, možná nebo hm. Přitom jsem se na ní podíval ve zpětným zrcátku.

,,Jo." Pokrčila rameny. Vidíte? Já vám to říkal. Ale teď aspoň "jo". Změna.

,,No a co na to řikali?" Řekl jsem a stále se na ni díval ve zpětným zrcátku. Tentokrát musí odpovědět něco jinýho než ty svoje odpovědi.

,,Vlastně nic. Nedala jsem jim možnost. Prostě sem jim to oznámila, řekla ahoj a odešla sem. tedy když sem odcházela křičeli ať zůstanu a že nemám odcházet, ale nevim jestli se to počítá." Pokrčila rameny. 

,,No konečně nějaká jiná odpověď než ano, ne, možná nebo hm." Ušklíbnul sem se. ,,A co mám tak dělat?!" Rozhodila rukama.

,,Já nevim třeba komunikovat?!" Řekl jsem rozhořčeně a snažil se uklidnit. ,,Jo s tebou to nejde." Řekla Caroline v klidu a já se na ní nevěřícně podíval.

,,To nemyslíš vážně! Tak já se tady s tebou snažim navázat konverzaci -mimochodem dost mizernou- ale snažim se a co ty děláš? Nekonveruješ! Tak co mám jako dělat?!" Začal sem křičet.

,,Klausi klid, jasný? Nech jí aspoň chvíli bejt." Začal se jí Marcel zastáva a přitom nespuštěl pohled ze selnici. ,,Nějak se jí zastáváš." "Sladce" jsem se na něj usmál a on jen protočil očima a já se pro sebe ušklíbnul.

********

Jsme v naší vile. Ve vile Mikaelsnů. Zrovna jsem ubytoval Caroline a vybaluje si. Ani nevím proč sem nakonec svolil aby Caroline jela bojovat místo Damona. Jestli se jí něco stane do smrti si to budu vyčítat a ostatní mi to taky budou vyčítat.

-Caroline-

,,Dnes večer je tu párty!" Slyšela sem křičet Klause. ,,Jupíí." Zajásala jsem ironicky, když jsem přišla do obýváku odkud ječel.

,,Měla bys projevit větší radost, lásko." Usmál se na mě a já jen protočila očima. ..Neříkej mi lásko." Řekla jsem důrazně a on se jen zasmál.

,,A proč bych měla projevit radost?" Zeptala jsem se s nadzvednutým obočím směrem ke Klausovi.

,,Protože je to párty na to, ,že tu jsi a že nám pomůžeš." Mrknul na mě Klaus. Jen jsem si povzdechla.

,,V kolik to začíná." Zeptala jsem se nezaujatě. ,,V sedm." Odpověděl. ,,A je?" Zeptala jsem se tak aby to dokončil. ,,Pět." Řekl a já jen přikývla a odešla jsem se připravit.

-V sedm-

Už je šest a ze zdola slyším dunět hlasitou hudbu a dokonce nějaké lidi. Klaus říkal, že začne v sedm a ne, že v sedm tady pojede hudba na plný pecky a dočkáme se už nějakých opilců. Párty sem měla vždy ráda, ale nevím proč, ale na tuhle se netěším. Je to možná tím, že tu není elena nebo Bonnie. Ale musím v něčem utopit smutek po ostatních a s tím mi stoprocentě pomůže alkohol.

Na sobě mám džínový kraťasy a černý tílko. Vlasy mám nakulmovaný a to mi stačí. Nadechnu se a sejdu po schodech dolů a nakouknu do kuchyně, kde je klid a pak si všimnu nějakýho páru, který se tam líbá a tak raději odvrátím pohled a nakouknu do obýváku. Tam to naopak žije. Párty je opravdu v plném proudu. Hudba duní po celým domě, lidi se baví nebo tancují a někdo dokonce už tancuje na stole.

Šla jsem k baru a ani se nedivila kde se tu vzal. Přece jen to zařizoval asi Klaus tak co, že? Přišla jsem k baru a sedla si na barovou židličku.

,,Jednu vlašku burbonu (?)." Pururčila jsem barmanovi. Ten jen přikývnul a otočil se ke mně zády. Chvíli jsem čekala, ale zachvíli předemnou stála flaška burbonu. Kývla jsem směrem k barmanovi na znamení, že děkuju a odšla sem. Stoupla jsem si do rohu obýváku. Začala jsem pít burbon jako kdyby to byla čistá voda a bylo mi to celkem jedno. Tělem mi totiž projel důvěrně příjemný pocit.

,,Ty to do sebeš pereš." Zasmál se někdo za mými zády a když jsem se otočila abych se podívala kdo mi do toho kecá uviděla jsem koho jinýho než Klause.

,,Víš klausi tohle jediný co si na tomhle užívám." Ušklíbla jsem se na něj a on jen se smíchem pokroutil hlavou.

,,Je to párty vlastně pro tebe tak to tu pojď trochu rozjet, lásko." Usmál se na mě a já nechápala jak myslí " rozjet", ale bylo mi to jedno, protože sem se potřebovala trochu odvázat.

-V deset-

Je deset a já tancuju s flaškou wiskey na stole. Všichni tancují kolem stolu a já si užívám pocit volnosti. Prostě se odvázat a toť vše.

Najendou, ale do obýváku vtrihli nějakcí chlpáci a mě došlo, že ti zmoňovaní vlkodlaci. Alkohol v mé krvi byl okamžitě pryč. Nějakej vlkodlak se po mně chtěl vrhnout. ale já seskočila ze stolu salto za něj a ze zadu jsem mu zlomila vaz. Vůbec sem nevěděla co se dějě. Všude běhali ti chlápco a lidi co tu byli prostě na párty křičeli a utíkali pryč z domu. Já však vyhlížela Klause, ale nikde jsem ho neviděšla.

,,Ty musíš být Caroline." Ozval se hlas předemnou, když jsem hledala Klause. Podívala jsem se na osobu předemnou. byl to nějakej vlkodlak, který měl na tváři ďábelský úšklebek.

,,To jsem tady už tak známá?" Ušklíbla jsem se. ,,Vlastně ano." Pokrčil lhostejně ten chlap. Pak se usmál a skočil po mně. Já, ale rychle uhla pryč a on skočil na stůl o který si rozbil hlavu. Další dva chlápci stáli vedle mě, rozeběhli se proti mě, ale já jen stála. Když byli dostatečně blízko natáhla jsem ruce a vytrhla oboum srdce. Hned poté jsem je hodila na ně.

Zrovna jsem viděla Klause, který byl v obklíčení tří vlkodlaků. Šla jsem v klidu k těm vlkodlakům a jednomu z nich -tomu který ke mně stál zády- jsem vytrhla srdce a další dva jsem odhodila někam na zeď. Usmála jsem se na Klause a chtěla jít k němu blíž, ale někdo mě chytil ze zadu za krk. Poslední co jsem viděla byl vystrašený Klaus, který ke mně přiběhl hned jak mi ten někdo zlomil vaz.

 • K týhle části asi nemám co říct no ..... :D No opravdu ne jak tak koukám :D

No takže jen doufám, že se Vám část líbila :) A VOTE a KOMENT mě velice moc potěší! :3 :)

                                                       -Terry

Help (SHORT STORY)Kde žijí příběhy. Začni objevovat