𝖇𝖚𝖙𝖙𝖊𝖗𝖋𝖑𝖎𝖊𝖘| fack ✔️

🦋𝖋𝖔𝖚𝖗𝖙𝖞-𝖋𝖎𝖋𝖙𝖍 𝖈𝖍𝖆𝖕𝖙𝖊𝖗🦋

Následujícího rána dostal Finn instrukce od svého bratra, ale také od Jaedena, který mu dal přesnou adresu toho, kde Jack bydlel.

,,A pak zahneš doleva a uvidíš takový velký panelák s oranžovou fasádou a na zvonku uvidíš Lillis a Grazer a jsi v cíli. Nemáš za co, kámo," rozesmál se Jaeden a chytil Wyatta za ruku, že už spolu půjdou. I Finn byl nachystaný, že půjde kousek s nimi. Nick měl v plánu, že zajde do nějaké čajovny a tam si přečte nějakou knížku.

Všichni chlapci odešli společně, jen každý jiným směrem. Jaeden se svým přítelem šli k němu domů, Nick šel do čajovny a Finn chtěl najít Jacka a vyjádřit své city k němu samotnému. To však netušil, co se ještě stane za komedii.

Finn však  šel ještě s Wyattem a Jaedenem k Jaedenovi domů, kde se chtěl pozdravit s paní M.

Ta ho uvítala s velkým překvapením a ještě s větším překvapením. Neviděla ho léta a byla nadšená, že ho viděla teď.

,,Mimochodem, Finnie. Všechno nejlepší k narozeninám." Usmála se Jaedenova maminka a ještě jednou ho objala. Finn si to teď uvědomil. Vždyť měl narozeniny! Jeho kouzelný den, kdy uvidí po dlouhé době Jacka. Kouzelný den, kdy by to mohlo vyjít.

Nebo taky ne...

Kudrnatý chlapec by zůstal u Martellových až do večera, když tu se podíval na hodiny a zděsil se hrůzou. Byly tři odpoledne! Tři odpoledne a Finn stále neviděl Jacka!

S velikým koktáním a vlnou díků se vymotal ze dveří a utíkal k onomu paneláku. Jenže. Jelikož Finn nebyl zdejší, tak vůbec nevěděl kam musí jít, aby svého Romea našel. Aby ho dlouze políbil a aby mu hlavně vyjádřil city. Tohle byl důvod proč sem Finn také letěl. Byl to ten nejhlavnější důvod.

Několikrát se ptal náhodných kolemjdoucích, kam má jít a jak dlouho ještě půjde. Někteří ho ignorovali, jiní ho zase jen probodli pohledem, ale našli se zde také výjimky, co mu pomohla.

Byly to tedy hlavně postarší babičky, co si ho s úsměvem prohlížely.

,,Ještě zahneš doprava a jsi tam, chlapče," usmála se paní a Finn se také usmál.

,,Dobře. Děkuji moc, paní," kudrnatý chlapec zabočil do vedlejší ulice a viděl před sebou onen oranžový panelový dům, o kterém mu vyprávěl Jaeden.

Ten dům byl obrovský.
Když k němu černovlasý chlapec docházel, tak hlasitě polkl. Bál se, nevěděl, co říct do mikrofonu.
Co když u sluchátka bude Jack a ten mu jenom s tím sluchátkem třískne? Co když tam bude zrzka a ta udělá to samé?

Tohle byly věci, které Finna teď děsily hodně. Nevěděl, co udělat. Nechtěl zazvonit, ale zároveň chtěl. Nechtěl vidět Jacka, ale chtěl ho umačkat v objetí.

Nenáviděl ho, ale zároveň bez něho nemohl žít. Bylo to těžké...

Kudrnatý chlapec se chtěl otočit na podpatku a běžet ke svému bratrovi s tím, že letět do Kalifornie byla obrovská chyba a že chce zpátky do Kanady.

Když tu-.

Finn slyšel známé hlasy. Kolena se mu málem podlomila, když slyšel hlas svého Romea. Chlapec okamžitě utíkal za roh panelového domu, hlavně ať ho ani zrzka a ani Jack nevidí.

Když Finn slyšel Jackův hlas, tak se rozplakal. Tohle byl onen hlas, který miloval ze všeho nejvíce. Ten hlas, který ho utěšoval, když se v noci probudil z noční můry. Hlas, který slyšel jako poslední věc, když usínal a jako první věc, kdy se probouzel. Hlas, který zní dokonale, když zpívá ukolébavku. Zkrátka tohle Finn miloval.

,,To nemyslíš vážně!" vykřikl Jack a rozesmál se na celé kolo. Udělal však gesto, co Finna hodně bolelo. Chytil Soph za ruku. Věděl, že by mu Jack řekl, že to je jen a pouze z kamarádství. Jenže Finn si nebyl jistý u zrzky...

Jack se svou společnicí se procházeli městem a smáli se skoro všemu. V jedné ruce drželi horký punč a tou druhou se drželi. Finn je pronásledoval a schovával se za nějaké auta. Ti dva se obvykle něčemu smáli, ale teď přestali.

,,Hrozně mi chybí Finn," poznamenal Jack a vytáhl svůj telefon, na který se usmál, Sophia byla zaražená.
,,Ty všechny vtipné, ale i smutné časy, co jsem s ním zažil a to jenom za pouhé dva měsíce. Zkrátka to všechno je nádherné a kouzelné a já ho chci hrozně moc vidět a slyšet jeho hlas! A samozřejmě osahat jeho úžasné vlasy, protože ty jeho kudrliny mi neskutečně chybí," zasmál se Jack. I Finn se pousmál, vzpomněl si, jak mu Jack bezdůvodně hrabal do vlasů.

,,To je pěkné, ale vždyť se uvidíte v červenci! Prosím tě. To bude za chvíli, Jacku!" chlapec přikývl, ale i tak si jel zkrátka svoje. Chyběla mu jeho letní láska, i když tohle vypadá na celoroční lásku...

Soph si povzdechla a odložila svůj kelímek od punče do výklenku. Jack nechápal, co to dělá, ale jen tak ji  sledoval. Zrzka k němu pomalu přistoupila a pomalu se k němu přibližovala. Chytila ho za obě ruce a pak bez jakéhokoliv rozmyslu políbila.

Ani jeden nevěřil svým očím.
Jenom Jack nevypadal zrovna dvakrát, že by mu to vadilo.

V onom polibku spolupracoval...