Cesta ztracených

3. Mezi peklem a zemí

I brzká rána už bývala pořádně teplá. Červen úspěšně mířil ke svému konci a na Příčné už skoro nebylo k hnutí. Slunečné počasí vyhánělo do ulic čím dál více kouzelníků a čarodějek. Dokonce i Draca Malfoye, který se obvykle na Příčné nepromenádoval. Teď však seděl na zahrádce místní kavárny, dopřával si ranní kávu a nepřítomně zíral okolo sebe, zatímco Theo naproti němu o něčem mluvil. Neposlouchal ho, proto opravdu netuší, o čem ten jeho několikaminutový monolog vlastně je.

Byly to už téměr dva týdny, co se neplánovaně vyspal se svou bývalou manželkou. Od té doby ji neviděl a ani s ní nemluvil. Nebo aby byl přesnější, viděl ji jen na fotkách v Denním věštci. Každopádně ona ho od toho zatraceného odpoledne nevyhledala, a on ji taky ne. A ačkoliv se snažil na jejich sex zapomenout, myslel na něj prakticky neustále.

Zpětně si uvědomuje, že to nikdy neměl povolit. Neměl se nechat svést... Ano, jeho exmanželka ho svedla, a pod to by se podepsal vlastní krví. Ostatně to ona ho k sobě přitáhla a potom ho začala líbat, jako by to mělo být to poslední, co na tomhle světě udělá; jako by to nemělo mít žádné následky.

Jenže následky to má. Ovšemže ano. Každá akce vyvolá reakci. Třetí Newtonův zákon. Vyspal se s ní, dal svobodu své touze, a teď je v háji mnohem víc, než kdy předtím. Proč té ženě zas a znova dovoluje ničit ho způsobem, kterým to umí jen ona? Netrpěl snad po jejím boku už dost?

Jenomže jsou věci mezi peklem a zemí, které nejde rozumně vysvětlit. Jednou z těch věcí je to, že by své bývalé manželce bez problému dovolil emočně ho roztrhat na cáry, dokonale ho zničit, jen kdyby si to přála.

Přestal nepřítomně zírat na hranu skleněného stolku a přesunul svůj pohled kamsi do dálky.

Je smutné, kolik jizev dokážeme snést jen proto, že milujeme toho, kdo drží nůž...

Rád by věděl, za co ho Merlin trestá. Co kdy komu udělal tak strašného, že -

Levý koutek úst se mu bezděčně vyhoupl nahoru.

Jo, ta sladká karma... Choval se kdysi jako certifikovaný kretén, tak teď za to platí. To je docela fér.

„A co Scorpius? Jedeš s ním do té Paříže?" zeptal se Theodore a Draco mu konečně věnoval pozornost.

Stočil pohled na něho a dlouze se na něho podíval. „To nevím," odvětil prostě a Theo povytáhl obočí.

„Vždyť máte odjíždět za pár dní," poznamenal ředitel proslulé kouzelnické školky a Draco si v odpověď povzdechl a napil se kávy.

Ano, to mají. Jeho syn se vrací z Bradavic příští týden, a on ani neví, jestli mu ho Hermiona na ty první dva týdny prázdnin půjčí nebo ne. Bylo by možná vhodné to už napevno domluvit, ale to by se musel se svou bývalou sejít a vidět se s ní. Jenže na to nejspíš nemá koule.

Kdy se z něj stal takový slaboch? Proč jí dal do rukou moc ovlivňovat mu život i po rozvodu a následném rozchodu?

„A Hermiona?" ptal se dál Theo a on sebou při zaslechnutí jejího jména škubnul. „Jak se má?" zajímal se a vůbec si nevšímal pohledu, kterým ho Draco propaloval. „Hádám, že nejspíš ne moc dobře... s tím, jak se na ni celá kouzelnická společnost slétla jako supi na mršinu..." odtušil a Draco se zamračil a jen tak mimoděk se podíval na titulní stranu Denního věštce, který ležel na stole.

Taky by řekl, že se Hermiona nemá zrovna nejlíp... Kdo by se taky měl, kdyby ho nejčtenější kouzelnické noviny v zemi obviňovaly ze všeho, co se poslední týdny děje? Společnost potřebovala terč a nejlepší je pálit přímo do jeho středu. Ministryně kouzel byla nejlepší volbou, samozřejmě. Možná by ji i litoval, kdyby ji ovšem tolik nenáviděl za to, že ho ničí jako jeho otec sny chudých dětí.