Nový začátek - případ první - přepracováno

Kapitola sedmá

Když Nick přišel druhý den ráno do kanceláře, Lee už tam nějakou chvíli byl, zahrabaný ve složkách od Jane až po uši. Vstoupil s tím svým kouzelným úsměvem, jak jinak, a s dvěma latté v kelímcích, z nichž jeden položil Leemu na stůl. Ten ho s díky přijal, kafe se hodí v každém okamžiku, zvláště po další nevydařené noci. O nějakém spánku se po minulém dni nedalo ani mluvit, ale snažil se nedat na sobě nic znát. Prozradit ho mohly maximálně tak kruhy pod očima, protože ty neměl jak zamaskovat.

„Trošku ranní kávy, nevím jak ty, ale já bez ní ráno nefunguju," usmál se na něj Nick a pověsil si kabát na věšák.

„A teď očekávám ten příval informací, kolego. A začni hezky od začátku, ať jsem v obraze."

„Tak pojď," pokynul mu Lee směrem ke stolu a k malé psací bílé tabuli, kterou měli v rohu kanceláře. Na stůl rozložil spisy, zprávy a fotografie, všechny, které ještě s Jerrym nastřádali během jejich vyšetřování.

„Takže poslouchej, posledních pár týdnů jsme s Jerrym vyšetřovali velmi zvláštní rituální vraždy. První tělo, muže kolem pětatřiceti, našli nějací turisté před dvěma měsíci na jihozápadní straně Agertownu v malé opuštěné kapli. Byla to spíš náhoda, protože je docela zchátralá a jen málokdo se tam zajde podívat. Obraz jako vystřižený z nějakého satanistického filmu. Tělo leželo na oltáři, kolem byly černé svíčky, krví nakresleny různé symboly, převážně satanistické, ale některé i pro nás zcela neznámé. Oběť měla probodené srdce. Jedna rána ostrým dlouhým nožem. Doba úmrtí kolem 21. března, což by vycházelo na úplněk. Tenhle případ nám policie ještě nepředala, zkoušeli to vyšetřit sami, ale neúspěšně," Lee strčil Nickovi pod nos příslušný spis včetně fotografií. Na jedné z fotografií byl mladý muž. V jeho obličeji byl výraz děsu a čiré hrůzy, ruce a nohy měl svázané. Těžko říct, co asi před smrtí zažil a viděl.

„Ten dlouhý ostrý předmět, předpokládám, že to bude ta dýka, ne?" zamyšleně pronesl Nick a instinktivně se chytil za paži na místě, kde ho před několika dny zasáhla.

„Bolelo to jako čert," zamumlal si potichu, jen tak pro sebe.

Lee přikývl. „Taky si to myslím, to bude vražedná zbraň. No...," povzdechl si, „alespoň po tomhle pátrat nemusíme."

Na chvíli se odmlčel, a pak pokračoval. „Když jsme se tam byli s Jerrym podívat, všimli jsme si, že okolo oltáře byla podlaha černá od ohně. Ale dřív to nikdo neregistroval, vzhledem ke stáří a dezolátnímu stavu kaple," dodal a Nick si se zájmem zadumaně prohlížel fotografie. Neříkal nic, jen znovu přikývl.

„Druhá vražda, naprosto stejný modus operandi. Malá kaplička na opačné straně města, ale ta už je zachovalá, a dokonce přístupná veřejnosti. Když tam ráno přišel správce na kontrolu, málem dostal infarkt," prohodil Lee, prohrábl se složkami ležícími na stole.

„Byla navlas stejná jako ta první. Tělo na oltáři, svíčky, symboly a podle toho, co říkali policisté, i zápach po síře. Vidíš?" a strčil Nickovi před obličej jednu z fotografií místa činu. Tělo mladé dívky leželo na oltáři, ztrhaná vyděšená tvář a špinavé šaty zbarvené krví z rány v srdci. Okolo oltáře byla černá podlaha, i stěny byly začouzené jako v udírně. Obrázek jako z laciného béčkového hororu.

„Daisy. Jmenovala se Daisy," vzpomněl si Lee na přiznání Frankyho Kapsáře.

„Nějaká holka z ulice, šlapka. Dohodil jim ji Franky Kapsář, zmetek jeden. A tu první oběť taky, taky to byl nějaký bezdomovec," odfrkl naštvaně. Doteď ho ta vzpomínka vyváděla z míry. Kdyby se mu tak Franky dostal ještě jednou pod ruku......