2. idiot✔️

3.

          Elijah zastavil před domem mého otce a všichni jsme vystoupili. Otcovo auto jsem nikde neviděla.

          Ulevilo se mi, protože jsem nestála o další rozhovory s ním.  Úplně jsem ho odepsala.

          Bylo to až směšné, jak jsem ho vymazala ze svého života, jen kvůli tomu, co udělal.

          Sice mě vychoval, ale ani to nemohlo přemoct to, co udělal. Na Kylovi mi záleželo víc než na něm...

          Otec mě vždy držel na vodítku. Nikam mě nepouštěl, nic mi nedovolil. S Kylem jsem byla sama sebou.

          Hodně to pro mě znamenalo, stejně jako on. Za všechno jsem vděčila Kylovi, ne otci.

          ,,máš všechno?" otočil se ke mně Elijah, když dal do auta poslední tašku. Podívala jsem se na dům a přikývla.

Klíče jsem otci nechala v domě. Nehodlala jsem se tam už nikdy vrátit. Nikdy.

,,tak pojď" stiskl mi rameno Elijah a nastoupil do auta za Jamiem. S povzdechem jsem si sedla k nim a zavřela oči.

Během krátké doby jsem udělala až moc vážných rozhodnutí. Až časem se ale ukáže, jaké byly správné.

Kluci mi donesli všechny mé věci z auta do pokoje, takže jsem se s tím nemusela tahat sama.

Otevřela jsem jednu z tašek, vyndala z ní štos fotek a vzala tu první. Tu s Kylem.

Fotila ji Am. Nevěděla jsem, že byla někde poblíž, ale když mi ji večer poslala, tak jsem byla nadšená.

Byla to jediná naše společná fotka a on o ní ani nevěděl. Přejela jsem po ní prsty a radši ji odložila.

Musela jsem se smířit s tím, co se stalo. Nemohla jsem se trápit do konce života.

,,Al?" zaklepal mi na dveře Elijah a vešel do pokoje s nějakým oblečením v rukou.

Naklonila jsem hlavu na stranu a přejela ho celého pohledem. Nepobírala jsem, co chtěl udělat.

Ze začátku jsem byla proti jeho přezdívce, ale možná to bylo dobře. Aspoň takhle jsem si mohla připomínat Kyla a jeho přezdívku alá osvěžovač vzduchu.

,,tohle je ještě Kyla" natáhl ke mně ruku s několika bílými tričky. Nechápala jsem to.

Vzpomněla jsem si na to, jak měl na sobě poprvé bílé tričko. Řekl, že to bylo kvůli mně...

I přesto jsem netušila, že by si jich mohl pořídit víc. Trička jsem si od něho převzala a odložila je na postel.

,,děkuju" letmo jsem se na něj podívala a přes trička přejela rukou. Tohle udělal kvůli mně?

Tešilo mě to. Chtěl se kvůli mně změnit. Jen kvůli mně. A já to neviděla. Tak dlouho jsem to neviděla...

,,netrap se tím. Zaměř se na to, co bude. Kyla už zpátky nevrátíme" to vím i bez tebe.

Jen jsem na něj kývla, abych ho ujistila, že jsem v pohodě, načež odešel a já mohla v klidu dýchat.

Srdce mi poskakovalo a vynechávalo údery. Takhle už to nemohlo jít dál.

Musela jsem najít nějaké východisko, jak se přes to přenést. Tohle se nesmělo dále dít.

Byla jsem z toho vždy až moc rozhozená. Toho jsem se musela nějak zbavit, jinak by se to se mnou táhlo do konce života, což jsem nemohla dovolit.

Kdyby mě to stále užíralo, tak bych tím měla zastřené smysly a to by ovlivňovalo můj každodenní život.

Celý den jsem si uspořádávala pokoj podle svých představ, i když jsem tam v podstatě skoro nic nezměnila.

Nechtěla jsem narušit styl Kyla. Přecejen to bylo jediné, co po něm zbylo a dostala jsem to na starost já.

Musela jsem to zachovat tak, jak to bylo, už jen z úcty k němu. Z mojí úcty k němu.

,,ve středu bude pohřeb" pronesl Elijah u večeře. Prudce jsem zvedla hlavu a přimhouřila na něj oči.

Nečekala jsem, že to bude tak brzy. Ještě jsem na to nebyla připravená. Vždyť ani neměli tělo!

,,a ani nemám v plánu chodit do školy, takže taky nemusíte, pokud nechcete" rychle se zvedl a odešel.

Sklonila jsem hlavu zpět k talíři a rukou si zajela do vlasů. A teď to všechno začne.

Přijala jsem Elijahovu nabídku a rozhodla se nechodit do školy, takže jsem měla celé úterý volné.

Dodělala jsem svůj pokoj a prošmejdila každý kout pokoje. Našla jsem plno maličkostí, které pro Kyla musely hodně znamenat.

Ať to byly fotky, různé obrázky, nebo dopisy, co si posílal jeho otec a mamka.

Opět jsem objevila jinou část Kyla. Takovou, kterou neukázal snad nikomu na světě. Ani Elijahovi.

,,můžeme?" nastavil mi ruku Elijah před hřbitovem. Nejistě jsem přikývla a za ruku ho vzala.

Brala jsem to jako přátelské gesto. Na nic víc jsem ani nedokázala myslet, jak jsem byla nervní.

Uvnitř mě se míchaly pocity, které jsem nedokázala popsat. Měla jsem stažený žaludek a trhaně jsem dýchala.

Nikdy jsem si ani nepředstavila to, že bych mohla pohřbít milovanou osobu. Bylo mi z toho až zle.

Celý 'obřad' jsem byla myšlenkami jinde a jen sledovala Kylovu fotku na náhrobku, při čemž jsem drtila Elijahovi ruku.

Neskutečně mě mrzelo hlavně to, že se nedostavil Kylův otec, i když mu Elijah psal.

I když spolu neměli zrovna nejlepší vztah, tak to byl stále jeho syn. Měl se dostavit aspoň na pohřeb.

Už jsem přestala doufat, že se objeví, ale nečekala jsem takovou návštěvu. Respektive návštěvy.