NAVŽDY

10. kapitola

Konečně jsem se mohl hnout ven. Patrik mě celý pátek nepustil pomalu ani na dvůr na hřiště. Připadal jsem si jako vězeň, i když jsem si to asi zasloužil. Dneska nás zase čeká zápas. Bude to první zápas bez bráchy. a proto jsem trochu nervózní.

Ráno jsem mu psal, ale vůbec neodepisuje. Kontroluju mobil. když v tom bouchnou dveře a přede mnou vylítne Štěpán ze šaten. "No kde jsi? Za chvíli hrajeme. Pohni!" V šatně už byli skoro všichni a ja si vážně musel chvátnout, abych to stihl.

Zápas začal. Soupeři nás vůbec nešetří, spíš nám dávají naprdel. První poločas je za námi a my prohráváme 1:3. Rozhlédl jsem se po publiku, co neúnavně fandilo, i když jsme hráli příšerně. Můj pohled se zarazí na brunetce opírající se o zábradlí. Nečekal jsem, že jí poznám tak rychle, ale byla to Anika. I z téhle dálky jsem viděl světlý lesk na jejích rtech a vzpomněl jsem si na tu sladkou vůni. Přistihl jsem sám sebe, že se usmívám jak malé děcko. Z čumění mě probrala vřeštící píšťalka a výkop míče.

Náš tým se trochu probral, ale pořád to nestačilo a vítězství nám pomalu mávalo na rozloučenou. Na paty se mi neustále lepil nějaký cabán s desítkou na zádech. Nejradši bych ho nakopal, bral mi všechny příležitosti dostat se k míči. Je tu další výkop a já ztrácím všechny naděje, když v tom na mě mrkne Štěpán na znamení, ať se připravím. Rozběhnu se směrem k bráně. Štěpán mezi tím získá míč a řítí se s ním přes hřiště. chytím jeho přihrávku, udělám rychlou kličku kolem desítky, která se nestihla ani otočit a já už vracel míč Štěpánovi, který se napřáhne a je to gól. "A domácí konečně bodují. krásná spolupráce to se musí nechat." řve komentátor do rozhlasu a já si pomyslím, jestli to viděla.

Zápas skončil a i přes náš krásný gól na konci, jsme prohráli. Vyšel jsem ze šatny a moje mokré vlasy ze sprchy mi padali do obličeje. Rozhlížel jsem se kolem, ale většina lidí už odešla. Byl jsem naivní, když jsem si na chvíli pomyslel, že se přišla podívat na mě, nejspíš to byla jen náhoda a ani si mě už nepamatuje.

Vydal jsem se do vedlejší uličky, že půjdu domů, ale zaslechl jsem něčí hlasy. Kousek ode mě stál ten pitomec ze hřiště a hádal se se svojí holkou. "Nemůžou si to nechat na doma?" pomyslel jsem si a protočil oči. Týpek vypadal vztekle a začal do té holčiny strkat a to mě naštvalo a získalo si to mou pozornost. Dlouhé hnědé vlasy házející odlesky slunce a ty rty! Ten parchant řve na Aniku. Nevěřil jsem, že je to ona.

Ze začátku mě zavalila zlost, protože se přišla koukat jen na svého přerostlého přítele a vůbec to, že má přítele je dost nepříjemné zjištění. Nejspíš bych si jich nevšímal, jenže když se napřáhl a chtěl jí praštit tak jsem se neudržel a musel jsem se do toho vložit. Chytil jsem jeho ruku ještě než stačila udeřit do té krásné tváře. "Co to sakra děláš!?" zamračil jsem se na něj. Aniky vyděšený výraz na mě koukal s nejistotou a ten pitomec se na mě prodce otočil a spustil "Co se do mě sereš. Vypadni!" "Až se uklidníš tak klidně vypadnu" řeknu klidně. "Nejsi ty ten co se mi celou dobu pletl pod nohy?" zakřenil se na mě s pobavením v hlase "Sis přišel pro ránu ne?" začal se smát. Odstrčil mě, což jsem mu pochopitelně musel oplatit. A pak se to rozjelo, napřáhl se a já ji schytal až jsem se trochu zamotal. V zápětí jsem se na něj vrhl a začal do něj mlátit, až jsme se oba svalili z chodníku na zem.

"Nechte toho, prosím slez z něj." slyšel jsem jak se mi Anika snaží pomoct, ale když jsem ucítil na zádech, že mě někdo táhne zpátky na nohy a já se ocitl v kolečku plném jeho spoluhráčů, věděl jsem, že jsem v háji. Začali do mě mlátit ze všech stran. Už jsem ležel na zemi a schytával kopance do žeber. Viděl jsem, jak Anika začala utíkat pryč. Najednou kopance ustáli a já viděl někoho v černé kapuci, jak se do nich pustil "Nechte ho kurva bejt" ozval se křik.

Začal jsem se pomalu zvedat. Náš rozbroj upoutal pozornost a najednou se celá jejich banda rozutekla. Určitě to nebylo ze strachu ze mě, ale protože na druhé straně ulice se objevili měšťáci. Ten v kapuce mě popadl za ruku a táhl mě pryč a já v tu chvíli už věděl, kdo to je. Dali jsem se na útěk, protože to poslední co potřebuju je malér s policajty. Kór když Marek pravděpodobně utekl z jeho domova a teď mě táhne na zádech pryč odsud.