Tucet Tajemství

Desáté Tajemství: O mrtvolu víc a nebo míň...

Vtipné, to by nejlépe popsalo mou situaci. Ležela jsem na podlaze ve vlastní krvy a v hlavě se mi honili vzpomínky a dnešní den. Při tom to ale začalo relativně normálně.
Nechala jsem se ukecat od nejlepšího kámoše abych s ním šla koledovat. Jo, takhle zpětně bych si za to dala přes hubu. Měla jsem si stát za svým a zůstat doma s nějakým pěkným filmem a tabulkou hořké čokolády.
Šli jsme od domu k domu ale kvůli našemu věku jsme jen málokdy uspěli. Většinou nám věnovali pobavený nebo shovívavý úsměv a my museli jít dál. Při jednom takovém přesouvání jsem vrazila do nádherné černovlásky s uhrančivýma zelenýma očima.

Když jsem ji uviděla poprvé koukala jsem na ní bezeslova s otevřenou pusou. Měla dokonalou masku. Bílá kůže byla uprostřed předělená kovovými kroužky. Jedna strana vypadala úplně normálně s malým piercingem v nose ale ta druhá bylo něco úplně jiného. Kůže popraskaná jako starý papír občas jako by měla díru skrz, oko podlité krví a vlasy prokvetlé šedinami. Na sobě bílou košili s mnohačetnými tmavě červenými fleky jako od krve a byla úplně bosá.
Nebyla jsem ovšem jediná okouzlená její krásou. Charlie na tom byl úplně stejně, možná i hůř.

,, Bydlím nedaleko a pořádám Halloweenskou párty, nechcete se přidat?"zeptala se sladce. Já bych možná ráda odmítla, měla jsem už všeho plné zuby ale to praštěné pako mě v odpovědi předběhlo.

,,Bude nám potěšením, veď nás ."řekl se svým typickým svůdným úsměvem a každou nás čapl za loket. Mě držel pevněji abych mu nezdrhla. Je mi jasné,že tu holku chce a já mám být jen kamufláž aby to nebylo tak nápadné.

Šli jsme za takové normální konverzace opravdu dlouho. Až jsem začala pochybovat,že nás opravdu vede k sobě když se před námi objevil velký tmavý dům. Vypadal schátralý a obklopovala ho temná aura.

Vím co si teď každý říká.
Který kolosální blbec by na halloween vešel do takového domu a odpověď by byla prostá, My.

Když jsem se v téměř rozpadajícím domě usadila do křesla, protože to jako jedna z mála věcí vypadala , že vydrží. Ozval se rachot a kolem zápěstí a pasu se mi obmotali ocelové pásy s průměrem minimálně jeden centimetr. Bylo to opravdu těsné sevření a já se poplašeně dívala kolem sebe. Nejsem typ na tyhle praktiky.
Ona se jen sladce usmála a přirazila Charlieho na stěnu. Slyšela jsem jak mu zapraskali kosti při tom nárazu.

,,Neboj kotě, bude to rychlé."řekla ledově než mu zarazila do hrudi dřevěný kolík. Viděla jsem jak ho tímhle způsobem připíchla na zeď. Jeho tělo sebou několikrát cuklo než jen zůstalo bez pohybu vyset.

,,NE!!"zařvala jsem nepříčetně když jeho očí ztratili ten šibalský lesk a z jeho těla tekli prameny krve.

,,Ale copak zlato, nemáš ráda červenou?"zeptala se přehnaně sladce a olízla si z ruky krev co tam ulpěla.
Nechala ho nám vyset jako by o něj ztratila zájem a věnovala mi veškerou svou pozornost. Jen několika kroky se dostala ke mně a když odemně stala na délku dlaně mohla jsem cítit zatuchlý zápach i puch tlejícího masa. Nechápu jak jsem si toho mohla dříve nevšimnout.  Žaludek se mu obrátil a to hned několikrát.

,,Měla si ho ráda či dokonce milovala?"zeptala se mě posměšně a její oči se mi zarývaly až do duše. Nemilovala jsem ho, nebo ano ale jen jako bratra co jsem nikdy neměla. Byl stejný cvok jako já a vždy jsem se na něj mohla spolehnout.

,,To je sladké, v tom případě by jsi měla být šťastná. Protože on narozdíl od tebe z toho vyvázl snadno a rychle."řekla chladnokrevně a pak už jsem jen slyšela jak mi praskají kosti. Krev mi hučela v uších a můj bolestný křik rezonoval místností.