Havran

Kapitola 1.

Bylo pozdní červencové odpoledne a Harry Potter se právě nacházel na půdě starého domu na Grimmualdovo náměstí číslo 12. Dům patříval dlouhé linii kouzelníků a čarodějek z čistokrevné rodiny Blacků a jeho posledním majitelem byl Sirius Black, poslední hlava rodu Blacků a kmotr Chlapce který přežil a zvítězil. Po Siriově smrti na Odboru záhad Harry dům zdědil a je tak jeho momentálním majitelem. Právě zde se Harry rozhodl strávit období po pádu Lorda Voldemorta a vynaložil velké úsilí na to aby dům zútulnil a on se tam tak cítil o něco lépe. Po více než dvou měsících práce na obytných prostorách se mohl Harry konečně pustit do práce na lektvarové laboratoři která se nacházela ve sklepení domu, vytřídění nahromaděného nepořádku v prostorách půdy i různých přístěnků a kumbálů.

Právě nyní vyklízel prostorné podkroví, do kterého pravděpodobně nevstoupila kouzelnická noha alespoň desítku let. Na podlaze z dubového dřeva byla usazená tlustá vrstva tmavého prachu, stejně jako na starých skříních a policích i různých truhlách zdobených nejrůznějšími exotickými rytinami. Mezi robustními dřevěnými trámy, které už léta podpíraly taškovou střechu se vznášely dlouhé nitě pavučin obalené chomáčky prachu a lehce se pohupovaly v mírném průvanu, který do místnosti vstupoval skrze špatně těsnící okna. Místnost byla tmavá a ponurá i přes několik rozsvícených svící a i sluneční světlo se do místnosti stěží probojovalo skrze zaprášené a špinavé okenní tabulky.

O několik chvil později už se rozlehlou místností rozléhalo jedno Pulírexonza druhým a když už ani to nestačilo, zazněla tichá inkantace kouzla Repurgo nebo Scourfigy. Zachránce kouzelnického světa v duchu děkoval Molly Weasleyové za všechna ta užitečná kouzla pro domácnost, která ho ochotně naučila, nikdy by totiž nevěřil jak moc nápomocná právě jemu mohou být. Opakovaně použité Evanesco pak nechalo zmizet několik rozbitých stolů , jednu židli s chybějící nohou, pár vysklených okenních rámů a několik roztrhaných či propálených obrazů. Proč prastará rodina nepoužila na opravu svého majetku třeba prosté Reparo mu zůstávalo záhadou. Chystal se právě nechat zmizet i jednu z řezaných truhel, když si všiml vyrytých iniciálů na jejím horním víku. Velkým, zdobným písmem se v prostředku dřevěné plochy skvěla tři písmena; S.O.B. Harrymu se prudce rozbušilo srdce, věděl, že z obyvatel tohoto domu měl jen jeden kouzelník právě tyhle iniciály. S očekáváním pronesl několik kontrolních kouzel, v tomhle domě totiž jeden nikdy neví, co všechno může být zakleté a když zjistil, že na předmět nebyla uložena žádná kletba, jemně pohladil iniciály na vrchu truhly a pak sjel prsty na mírnou prohloubeninu na okraji víka, určenou ke snazšímu otevření a s lehkým zaskřípěním zrezivělých pantů ho otevřel.

To co bylo uvnitř ho překvapilo, truhla byla totiž až po okraj plná knih. Některé byly tlustší, jiné zase o něco slabší ale všechny byly uložené v kožené vazbě s pevným hřbetem, na přední straně byly pak svázány dvě kožené šňůrky tak, aby držely knihu pevně zavřenou. Každá jedna z nich měla odřené rohy vazby a stránky byly viditelně zažloutlé, u některých byly dokonce vidět stránky pomuchlané či potrhané. Vazba některých byla světlejší, jiná tmavší, ve změti různých svazků zahlédl i zelenou či tmavomodrou lakovanou kůži. Knihy byly vyskládané hřbetem vzhůru ve třech řadách a dvou vrstvách a na každém hřbetu se nacházelo číslo. Právě to Harryho zaujalo a proto knihy vyskládal před sebe na dřevěnou podlahu, která byla nyní už čistá a každou z knih si pozorně prohlédl. Netrvalo to nijak dlouho, než mu došlo, že čísla na hřbetech označují rok a tak knihy vyskládal od čísla nejmenšího až po to největší. Škála začínala na roce 1970 a po jednom plynule pokračovala až do roku 1981, po které chybělo 12 svazků a číselná škála pokračovala od čísla 1993 a končila rokem 1995.

Harry s hlavou plnou zmatku popadl knihu s číslicí 1970 a s jemně se chvějícíma rukama pomalu rozvázal uzlík z kožených pásků. Knihu pomalu otevřel na první stránce a do nosu ho praštila jemná vůně kůže a starých knih, pergamenový papír stránek byl výrazně zažloutlý a i přes jeho stálou pevnost byl křehký a chyběla mu jeho obvyklá pružnost, tak jak to u starých svazků bývá. Na první straně byl uhlově černým inkoustem psán elegantním, dlouhým písmem pouze jeden řádek.

Deník Siriuse Oriona Blacka.