Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

11.

Dny ubíhaly rychlostí blesku a já jsem byla čím dál víc skleslá. Dozvěděla jsem se pravdu o své pravé rodině, tedy krom toho, že jsem nevěděla, kdo by měl být mým otcem. Na velké prázdniny jsem se moc netěšila, protože budu daleko od něho a navíc si musím promluvit s rodinou o svém původu.

Skoro celou hodinu přeměňování jsem byla mimo. Na to, že mě příští školní rok čekaly závěrečné zkoušky. Jsem se cítila vážně vygumovaná. Hodina naštěstí byla už u konce a tak jsem se mohla zase vytratit. Vlastně to byla dnes poslední hodina a zítra? Zítra jedeme všichni zase domů. Měla bych mít radost a balit, ale opak se stal pravdou. Nejradši bych se zašila do komnat Severuse Snapea a popíjela čaj. Po ničem jiném jsem netoužila.

Na posteli na mne čekal vzkaz, kde stálo toto:

Milá slečno Grangerová,
rád bych se s vámi ještě dnes potkal než odjedete na prázdniny. Budu Vás očekávat ve svých komnatách ihned po večeři.

S pozdravem
Váš věrný služebník S.

Nadšeně jsem nadskočila, když jsem vzkaz přečetla až do konce. Znamenalo to, že na mne myslí stejně jako já na něj. Z mého růžové světa mě však vytrhla Pansy ,,Co to tu děláš?" nechápavě na mne koukala. Sama jsem vlastně nevěděla co mám říct a tak jsem jen nadšeně hleděla do vzkazu. Pansy však napadlo mi ten vzkaz vzít a citovat ho nahlas. Vytáhla jsem hůlku, abych vyřkla nějaké zaklínadlo, ale potom jsem se zarazila. Tohle bych určitě dělat neměla. Zhluboka jsem se nadechla ,,Mohla by si mi, prosím ten vzkaz vrátit?" nadzvedla jsem obočí, abych tomu dala větší důraz. Naštěstí mi Pansy vrátila to oč jsem jí žádala, ale začala se vyptávat ,,Kdo je vůbec pán S a proč píše tak strašně formálně?" nechtěla se nechat odbít, ale já jí o Severusovi pravdu říct nemohla. Nakonec jí to stejně přestalo bavit a mírně se urazila.

Na dnešní večer jsem se obzvlášť vyfikla, ale na večeři jsem své šaty zakryla pláštěm. Nechtěla jsem na sobě mít najednou moc očí a navíc by mě mohl někdo i z něčeho obvinit. Společně s Pansy jsem vyrazila na večeři, které jsem popravdě moc nedala. Těšila jsem se na večer, kdy budu moct být zas s ním. Docela mě iritovalo, když si vedle něj sedla nějaká žena. Měla jsem vždycky chuť zařvat, že tenhle je můj. Naštěstí jsem se uměla až skvěle ovládat i když jsem byla zařazena do zmijozelu. Po večeři jsem se opatrně vytratila, ale nejspíš stokrát jsem se ujistila, že mě nikdo nesleduje.

Jako obvykle mi otevřel domácí skřítek, který mi vzal plášť, jelikož jsem ho teď nepotřebovala. Chtěla jsem profesorovi ukázat, že se umím obléct i jinak než jak si to škola žádá. Víc mě však zarazilo, že tu nebyl pouze Severus, ale i ředitel Brumbál. Brumbál však nebyl vůbec překvapený, že tu jsem. Vypadalo to jak kdyby na mne snad čekal a o to víc mě to děsilo. Zvedl se z křesla ihned po mém příchodu ,,Slečno Grangerová, jsem rád, že vás vidím. Od Severuse se mi doneslo, že víte pravdu o svém původu." mluvil jako vždy naprosto bez chybičky. Mě to však zahnalo pěkně do kouta, jelikož jsem nečekala, že mě můj profesor práskne. To by mě vážně zajímalo jak mu to podal. Přikývla jsem na jeho slova ,,Omlouvám se. Jen jsem nevěděla, že tu budete." větší pitomost jsem vážně říct nemohla. Tímhle jsem vykopala hrob mě i Severusovi, ale naštěstí Brumbál nevypadal znepokojeně. Spíš mi připadalo, že o našem vztahu věděl. Postarší kouzelník mě poplácal po rameni ,,To je v pořádku. Já o tom všem vím a nemám vůči tomu nic, dokud se dodržují určitá pravidla. Ministr kouzel by z toho určitě radost neměl. Musíte se mít na pozoru a počkat až dokončíte tuhle školu. Potom to už takový problém nebude." mrkl na mne neskutečně přátelsky. Tohle jsem vážně od ředitele nečekala. Odkašlala jsem si ,,Děkuji Vám, ale myslím, že kvůli tomuhle se zde nepřišel že ano?" zajímalo mě to co mělo spojitost s mojí rodinou. Albus přikývl ,,Jistě. Musím vás na něco upozornit. Vaše matka utekla z Azkabanu a hledá vás. Proto bude nejlepší, když zůstanete v Bradavicích i přes prázdniny. Vaši adoptivní rodiče jsem už informoval. Budou rádi, když jim napíšete dopis." vychrlil na mne najednou tolik informací, že jsem měla co dělat, abych se udržela na nohách. Naštěstí jsem byla dostatečně silná, abych tu informaci vstřebala ,,Myslíte, že mě zde nenajde? Však jí musí být jasné, že tady studuji!" vyhrkla jsem ze sebe.
Brumbál něco takového očekával a tak nevypadal vůbec překvapeně ,,Tady se jen tak nedostane. Smrtijedi jsou teď oslabení a vy máte Severuse. Ten vás bude bránit zuby nehty. Važte si toho. Jinak, kdyby jste něco ještě potřebovala jsem vám k dispozici. Zatím se mějte, dobrou noc." dořekl poslední větu a doslova se vypařil. Já jsem potřebovala ještě chvíli na to, abych to vše vstřebala.

Potřebovala jsem pořádné objetí, které mi mohl dát jen Severus. Vletěla jsem mu bez přemýšlení do náruče ,,Chci být jenom s vámi. Navždy." užívala jsem si to teplo v jeho náručí. On se nad tím vším pousmál a hladil mi celou dobu vlasy ,,Nebudeme to mít jednoduché, ale pro vás udělám vše." naposledy mě objal a potom šel udělat čaj. Já se mezitím usadila v křesle a přemýšlela nad vším, co se zase stalo.

Pohled Severuse
Celou dobu mlčky pozoroval a k ničemu se nevyjadřoval. Bylo dobré, že ho aspoň Brumbál podporoval. Ostatní kantoři by ho určitě odsoudili. Přeci jen už měl jistý věk a navíc se zamiloval do studentky. To na něj neházelo moc dobrý světlo. Lestrangerovou moc dobře znal. Byla to šílená čarodějka, které nedělalo problém mučit ani zabíjet. Před ní chtěl svou dívku ochránit, neboť by jí mohla opravdu ublížit, ale těžko říct co po ní chtěla. Možná potřebovala další stoupenkyni pána zla, ale tomu on zabrání. Navíc Vicky taková nebyla.

Po odchodu Albuse následovalo dlouhé objetí ve kterém se cítil bezpečně. Miloval tyhle chvíle a nechtěl, aby skončily. Bohůmžel chvíle byly krátké a jejich konce brzké. Po nějaké době byl nucený se odtáhnout, aby mohl uvařit čaj. Jako vždy uvařil bylinkový, který jim obzvlášť chutnal. Zpět k Vicky se vrátil pouze s hrníčky s horkou tekutinou ,,Tu máte, má drahá." položil podtácek s hrnkem na stolek. Sám se potom usadil na své místo v křesle ,,Jsem rád, že tu zůstanete tyhle prázdniny. Nevydržel bych bez vás tak dlouho. Pokaždé, když mě navštívíte, tak se mi mnohem lépe dýchá." usrkl si horkého čaje a usmál se na ní.

Pohled Vicky
Když vedle mě přistál znovu podtácek s čajem usmála jsem se. Tuhle tradici jsem milovala a také jsem byla ráda, že byl Severus takový milovník čaje. Nad jeho slovy jsem se pousmála ,,Taky bych to bez vás jen tak nezvládla." čaj se pil docela rychle a dost jsem si povídali ten večer. Znovu se mi však povedlo usnout v křesle a Severus mě znova přenesl přes noc do ložnice mé koleje.