Na vlnách osudu

03 - Z mořské pěny

Nespouštěl z ní oči. Nekomunikoval s ní, pokud to nebylo nevyhnutelné. Nepotřeboval slyšet z jejích úst další a další lži. Nejhorší na tom bylo, že ačkoliv jí nevěřil, musel se na ni spolehnout. Už dávno byli za hranicemi všech map, co s sebou vezl. Netušil, kde jsou, ale vypadalo to, že ona o kurzu Noční bouře nepochybuje.

Po tom jejím husarském kousku, kdy zmizeli dva muži z jeho posádky a naopak se na lodi objevila spousta neznámých, po zuby ozbrojených námořníků, jí Daevis nemohl odpustit.

Pořád měl autoritu. Piráti poslušně odevzdali zbraně do sudu, který se zapečetil. Nakonec také musel uznat, že větší počet rukou pomohl s plynulejší obsluhou jejich plavidla. Ale nyní jeho muži sloužili spíše jako dozorci a bedlivě sledovali každý pohyb jejich vypečené části posádky.

Jorannah si pro jistotu vzal na starost sám a na noc ji zavíral do žaláře. Ještě že tohle byla průzkumná loď počítající s nějakým tím zajatcem. Drobná cela ze tří stran obklíčená stěnami ze dřeva a z té poslední silné mříže, které nedovolovali nikomu uniknout. Na podlaze jednoduchý slamník a také džber na vykonávání oné základní potřeby každého člověka. Ve chvílích vyšších vln, které si více pohrávaly s náklonem lodi, daném zajatci nezáviděl. Ale když se jednalo o ženu, snažili se jí pravidelně provizorní nočník vynášet, aby nežila za trest ve splaškách. Přeci jen, pořád měl ženské pohlaví za jemná stvoření potřebující chránit, i když tahleta mu dala už párkrát jasně najevo, že není poslušná taťkova holčička.

Čekal vzpouru, ten klid panující na palubě byl jako ticho před bouří. To dusno, které se táhlo mezi všemi lidmi obývajícími ten malý prostor k životu, bylo tíživé.

„Pevnina na obzoru," zahalekal pirát ze strážního koše a prstem ukazoval k obzoru, kde se pomalu rýsovala silueta ostrova. Tázavě se ohlédnul k ženě u kormidla a ta mu potvrdila, že dorazili do jejich aktuálního cíle. Víc nevěděl. Víc nechtěla říct. Bublal v něm vztek, ale přesto se rozhodl ji na chvíli pustit z očí a sám se vydal k přídi lodi. Vytáhnul dalekohled, aby prozkoumal, co se před nimi rozprostírá.

Nejprve to byl zelený pruh, který se vlnil jako had na mořské hladině, brzy poznal, že se loď blíží k řadě skalních útvarů, které se při neopatrném manévru s lodí mohly stát pro všechny osudnými. Vypadaly jako zuby mořské příšery, která si na nich chce smlsnout.

Čím více se blížili, tím více si všímal, jak kapitánka organizuje své muže a ti jí pomáhají s navigací lodi skrze tento smrtící labyrint. Z kapitánského můstku neměla moc dobrý výhled přes stěžně k přídi, a tak se musela spolehnout na zprostředkované informace od ostatních.

Každé šplouchnutí vln mu drásalo nervy. Ty se totiž rozbíjely o kamenné hroty a píseň tříštění mořské hladiny vábila loď do jejich nebezpečného objetí čím dál více. Nehodlal Jorannah teď rušit, musela se plně soustředit, ale přesto věděl, že tohle jí nezapomene. Oč se snažila? Dokázat mu, že i beze zbraně dokáže kolem sebe šířit strach a hrůzu? Potvora mizerná pirátská.

Na lodi bylo mrazivé ticho až na pokřiky a povely k správnému směrování lodi. Vše ostatní jako by zamrzlo v čase a všiml si, že spousta jeho mužů opustila svá místa, aby společně s ním sledovali přes bok lodi ten nevyhnutelný osud.

Další vlna mlaskla o ostrá skaliska. Škubl sebou, jak čekal doprovodné burácení rozdrceného boku jejich plavidla. Raději nemyslel na to, jak by vše mohlo skončit, kdyby loď ztroskotala. Nikdo by neměl mezi těmihle útesy s neklidnými vodami šanci.

Příď rozřezávala hladce vodní hladinu a pomalu se vychylovala z kurzu směrem na ostrov. Teď se vyhnuli dalšímu z řad skalních zubů na levoboku. Možná těsně, slyšel to. Kvílení odíraného dřeva. Po zádech mu přeběhnul mrazivý pot. Orchestr vody a skalisk jej dráždil a dováděl k šílenství, jenže on musel před ostatními zachovat klidnou tvář. Nemohl se změnit v ustrašenou holku, která by nejraději zmizela a byla znovu v teple domova u svých nejbližších. Nenáviděl ten pocit bezmoci, kdy se musel spoléhat na ostatní. Na lidi, kteří se jej již pokusili zradit. Ale pořád to byly také jejich životy, které vsázeli.