Too snide to handle (česky)

3

Madison ležela na posteli a už potřetí se vrátila na začátek stránky. Naprosto nebyla schopna koncentrace. A to se na přitom na dnešní večer s knihou tolik těšila. Jenže zážitek s profesorem Protivou se jí neustále zjevoval před očima:

"Pro vaše vlastní dobro doufám, že tím zmetkem jste nemyslela mě, slečno Wintersová," pronesl profesor Prince s takovou nenávistí, že jí přejel mráz po zádech. Urychleně zaklapla své véčko a v duchu se vybízela k rázné reakci. Chtěla ho tvrdě odpálkovat, protože neměl co poslouchat její soukromý rozhovor.

"J-já, jistě, že ne vás! Tedy ml-mluvila jsem o jiném zmetkovi, teda-," zklamaně zmlkla a v duchu se plísnila za svou neschopnost. V jeho očích viděla, že její osobní prohra ho nějakým zvráceným způsobem potěšila. Spokojeně se šklebil a těch několik schodů, o které stál výš, ho dělalo ještě děsivějším než jak se jí jevil v posluchárně.

"Snad při studiu příliš nespoléháte na svůj přirozený intelekt, slečno Wintersová. Z toho, co jsem zatím měl možnost vidět, jsem překvapen, že jste schopna najít učebnu... I když už chápu, proč nejste schopná přijít včas," štěkl po ní profesor a než mu stačila cokoli říct, otočil se na podpatku a vytratil se kamsi směrem nahoru po schodišti. Madison cítila v hlavě, jak jí vzteky buší srdce a rozběhla se za mizející postavou, aby se obhájila. Když ale vyběhla nahoru, profesor byl pryč.

"Kam mohl tak rychle zmizet," napadlo jí a zmateně se rozhlížela všemi směry. Nikde ani živáčka. Zdálo se jí to podivné, ale jelikož jí bylo jasné, že profesor už nejspíš dorazil ke svým dveřím, vystoupala zbylá dvě patra a zapadla do svého bytu.

To, kam se profesor ztratil a to, jak rychle to dokázal, Madison trápilo celý večer. On šel svým ladným pomalým krokem a ona za ním běžela jako o závod. Nebylo možné, aby se tak rychle dostal nahoru. A takhle zpětně to bylo ještě podivnější. Vztekle zaklapla knihu a plácla sebou na záda. Pohledem se zaměřila na strop a naštvaně nakrčila obočí. Když se soustředila, bylo slyšet, jak profesor chodí po bytě sem a tam. Madison se zamračila ještě víc, ale v tom zazvonil telefon.

"Čau Dee," zamumlala Maddie otráveně, když po slepu nahmatala telefon a hovor přijala.

"Myslela jsem, že mi zavoláš sama," vyštěkla Diana nazlobeně. Madison jen protočila oči.

"Promiň, ale byla jsem v šoku a nějak mě nenapadlo se ti ozvat," přiznala se Maddie.

"To chápu, ale bála jsem se o tebe... Když jsem slyšela, co ti řekl Princ. Byl to on, že jo?" Dee během vteřiny přepnula z naštvaného tónu na vystrašený a za další vteřinu na zvědavý.

"Bohužel, byl. Ale nejde ani tak o to, co mi řekl... Měla by si vidět, jak na mě zíral. Kdyby pohled zabíjel, tak už jsem v márnici," konstatovala suše, ale raději už nezmínila to, jak znovu pohořela v defenzivě. Pak si hned vzpomněla na to, jak se profesor rychle vypařil a chvilku si pohrávala s myšlenkou, že se o tom Dianě zmíní. Jenže z nějakého důvodu jí to nešlo přes pusu. Měla tušení, že by jí její kamarádka jen odmávla nějakým rádoby logickým vysvětlením. Maddie ale věděla, že logicky se tohle vysvětlit nedalo. A její kamarádka beztak už měla myšlenky na úplně jiné věci.

"Hmm, možná by tě to ušetřilo od spousty jiných zážitků. Uvědomuješ si, že nad tebou bydlí profesor, který tě sice nesnáší, ale taky je dost pěkný... Představ si, že si přivede partnerku a ty to VŠECHNO uslyšíš! Nevím, jestli tě litovat nebo ti závidět," řekla Diana lehce posměšně, přesto bylo z podtónu jasně patrné, že jí nelituje. Přesně naopak.

"Ti si pitomá! Než si to řekla, ani by mě to nenapadlo. Teď mě ta myšlenka bude strašit na zbytek života!" Maddie se vymrštila do sedu. Opravdu jí polilo horko při představě, že by si profesor přivedl dámský doprovod. Otřásla se zhnusením a v duchu si přála, aby byl v milostném životě stejně chladný, jako v tom profesním.