Acyela

10

Acyela stála před ním. Před mužem, kterého milovala a při tom tak nenáviděla. Ruce měla stále spoutané. Doktor napjatě stál po jejím boku. Hlavu měl hrdě zvednutou a nenávistně propaloval Amaymona očima.

Změnil se. Ne moc, ale Acyela to všechno viděla. Jeho krása se tím snad ještě znásobila. Vypadal jak bůh smrti. Jeho taktéž černá křídla se pěla do prostoru a dodávala mu na hrůzostrašnosti. I postoj se trošku změnil. Stále vypadal tak uvolněně až arogantně, ale šla z něj cítit napjatost. Oči taktéž ukazovali malý nejistý plamínek.

V Amaymonově hlavě se právě přely dvě strany. Za tu dobu, co byla Acyela pryč, ji nikdy nepřestal milovat, ale ani ji nepřestal nenávidět. Zničila mu vše. Musel jí její moc nějak sebrat. Byla jediná, kdo jej mohl zastavit. Ne! Byla jediná, která jej opravdu zastavila. Poté, co mu utekla a ukryla celou planetu, zuřil. Zničil toho tolik. Nelitoval toho, ale nebyl rád za svá rozhodnutí, když byl naštvaný. Mohl si ale vlastní planetu ničit, jak chtěl, ale nic jiného nemohl. Byl zde zamknut. Tím ho zastavila. Nemohl pryč. Mohl se jen koukat na to, co udělal. Paradisum pomalu umíralo jeho vinou. Nesnažil se jej vzkřísit. Proč by? Nezáleželo mu na tom. Záleželo mu jen na dvou věcech: na sobě a na Acyele. A on mu utekla. Mohl se zachovat líp. Třeba by zůstala. Teď tu před ním hrdě stála v poutech. Měl chuť ji na místě zabít, ale zároveň ji chtěl tak moc políbit.

Přistoupil k ní. I přes to, že byla nižší a drobnější, stále stála pevně. Hrdě svému milenci koukala do tváře a čekala, co udělá.

Nepolíbil ji, ale ani neudeřil. Jen se koukal. Hledal. Hledal tu lásku, kterou v nich dříve vídal. Neviděl. Byl slepý. Zaslepený vlastní záští a láskou. Acyela sice uměla své emoce dobře skrývat, ale on v ní uměl dobře číst. Vždy viděl víc než ostatní. Dnes, ne. Nevěděl, jestli by mu více ublížilo vidět, či ne.

„Mohlas být moje královna." Zašeptal a položil ji dlaň na líci. „Místo toho jsi to všechno zničila." Vrazil jí facku. Doktor s sebou cuknul a chtěl se před princeznu postavit. Chránit ji vlastním tělem. Amaymon jen mávl rukou a Doktor se nemohl pohnout ani o píď. Znovu se mohl jen dívat.

„Mohlas mít vše." Políbil ji na líci, kde ji uhodil.

Acyela si odfrkla. „Já nechtěla vše." Zhnusení a zároveň i zklamání v jejím hlase bylo jasně znatelné. „Chtěla jsem tebe. Chtěla jsem i pro sebe trochu štěstí!"

Odstoupila od tmavovláska a nechala své pouta jednoduše zmizet. Už ovládala svou plnou moc. Nedělalo jí to sebemenší problém.

„To ty jsi chtěl vše, stále chceš. Chceš se stát bohem. To ti nedovolím. Nejsi hoden." Znovu udělala krok dozadu a dotkla se Doktora. I jeho pouta zmizela a ještě k tomu se mu navrátila jeho moc, kterou princezně předtím propůjčil.

„Jsem vyvoleným." Zavrčel. Všechna proroctví to potvrzovala. Měl se stát bohem. Vládnout s neomezenou mocí celému Vesmíru.

Zaútočil. Znovu Acyelu uhodil. Byl silný a rychlý. Jeho pěst s černovláskou škubla a donutila ji kleknout na jedno koleno. Ta se snažila pohotově postavit a vytvořit okolo svého těla provizorní štít. Amaymon byl však rychlejší. Uhodil ji loktem do zad. To již nevydržela a padla na zem. Snažila se bránit, ale byl na ni moc rychlý. Schytávala jednu ránu za druhou. Černovláska se uvolnila. Stále do ní bušila, ale ona svou energii nasměrovala ke své ruce, kde vytvořila malou dýku. Každý princeznin sval bolel, přesto se ohnala a udeřila vůdce povstalců do nohou.

Amaymon zaskučel a svalil se taktéž na zem. „ty svině!" zakřičel a v jeho rukou se také objevila dýka.

Acyela nevnímala, soustředila se na něco jiného. Jejím cílem teď bylo osvobodit Doktora. Znovu nasměrovala svou moc k němu a uvolnila pouto, které mu bránilo v pohybu. Její magie sice neměla konce, ale její tělo mělo své meze. Začínalo toho na ní byt moc. Stále byla oslabena z toho lektvaru. Maskovala to, ale byla vyčerpaná.