Vánoční kočka (Supernatural fanfiction)

Vybraná kořist

Poháněl ji hlad a zmatek, obojí stejnou mírou. Dokud měla Stařenu, po stovky let zůstávalo všechno jasné.

Stařena se postarala, aby Kočka nehladověla. Ať už ji krmila přímo, nebo jí jen ukázala vhodnou kořist.

Teď byla Stařena pryč. A Kočka se o sebe musela postarat sama.

Toulání se ve stínech. Opatrné odhadování. Nejdřív tak, jak byla zvyklá, když narazila na místo plné potenciální kořisti. Podle pachů, které jednotlivé kusy obklopovaly – šla po tom, čemu Stařena říkala „zlobivé děti".

Už při prvním samostatném lovu přišla na to, co dělalo potravu obzvlášť pikantní. Další vůně, slibující nasycení, nejlepší pokrm.

Při druhém lovu se na ni zaměřila. Její kořist tím byla tak nasáklá, že si Kočka nevšímala ničeho jiného – jen si ještě pohrála s další, nevoňavou, která se jí pokoušela sebrat jídlo.

Stařena by to nejspíš nazvala vinou a možná by to schválila, protože jen zlobivé děti mohou být provinilé, ale to Kočku nezajímalo.

Stařena jí stále chyběla. Její hlas a teplo a vlídná ruka.

Hlad byl ale horší.

Naštěstí zůstávalo k dispozici to místo s širokou nabídkou potravy.

Setmělo se, sníh stále padal a Kočka se míhala stíny. Větřila, zůstávala opatrná, ale sžíravý hlad, lačnosti ji nutily se přibližovat, zapomenout na „nesmí tě vidět ostatní lidé".

Nedaleko místa, kde ulovila první kořist dle svého vlastního výběru, ucítila celou skupinu vhodné potravy. Jako maják tam zářilo to, co se naučila vyhledávat.

Zatím se však neukazovala. Stíny ji skryly a ona se příkopem plížila blíž, zvolna, nad hladem vítězil zvyk lovit elegantně a správně.

***

Dean vyfasoval od Bobbyho pár kamenů s příslušným znakem. Ještě zvládl pochválit jeho výtvarnou zručnost a tvářit se, jako že je všechno okay, přestože oba věděli, že není. Následovalo rozmisťování kamenů po parkovišti.

Vybral místa, kde bylo nejméně pravděpodobné, že na kameni někdo zaparkuje. Nebylo to právě jednoduché.

Ale soustředit se na to, soustředit se na práci, celkem pomáhalo.

Znovu zahlédl Billie, dvakrát nebo třikrát, ale protože se nepřibližovala a on si nebyl jistý, jestli ji vidí doopravdy, nebo to souvisí s horečkou, dokázal ji prostě ignorovat.

Poslední kámen se rozhodl umístit v rohu parkoviště, pár kroků od místa, kde byly nalezeny první dvě oběti.

Teď u zábradlí, mimo dosah osvětlení, postávala partička teenagerů, to, co mezi nimi kolovalo, zřejmě nebyla obyčejná cigareta a co se týkalo pití, ani se nenamáhali schovat láhve do papírových pytlíků.

Dobře. Bylo to jako v ZOO. Nenavazuj oční kontakt, nevšímej si jich, nebo po tobě začnou házet trus.

Sehnul se, aby umístil runový kámen na obrubník. Koutkem oka zaregistroval pohyb v odpadní strouze a potom... kýchl.

„Sakra!"

„Pozdravpánbůh, fotříku," ozvalo se od skupinky, pak chichotání a nakonec řehot.

Když dokázal ignorovat Smrt, proč by to nezvládl s několika puberťáky?

Jenže...

Znovu kýchl, narovnal se.

Pohled zaměřený na to, co se pohybovalo v zádech veselé partičce.

„Padejte odtud," houkl na ně, čímž spustil vlnu remcání, blbých poznámek a protáčení očima. „Myslím to vážně!" Vykročil k nim, a stejně tak se začalo z druhé strany blížit to štíhlé, ladné a obrovské kočičí tělo. „Vypadněte!"

Ohlédl se ještě po Bobbym, současně už tahal pistoli – nebyl to Kolt, ale aby ho ohrožená mládež začala brát vážně, na to by to mohlo stačit.

A stačilo: na to, aby začali pořvávat něco o „magorovi s bouchačkou" a až příliš pomalu a zmateně se stahovat stranou.

Obrovský kočičí stín švihal ocasem, připravoval se ke skoku.

„Bobby?!"

Bobby partičku sledoval z opačné strany, než Dean, a kdoví proč, zrovna jeho si ta mládež nevšímala. Teď začaly děti couvat před magorem s bouchačkou, jen aby se střetly s druhým, který už zpoza opasku tahal Kolt. Zběžně zkontroloval, jestli je plně nabitý, natáhl kohoutek a sledoval stín se zářícíma očima.

„Mazejte odtud," křikl ještě na mládežníky. „Tudy, idioti!" ukázal směrem, kde byly nasázené kameny.

Ve chvíli, kdy se mladí konečně pohnuli, kočka se přikrčila a zavrtěla zadkem. Za chvíli skočí.

Bobbymu se všechno zdálo podivně zpomalené. Sledoval obří zvíře s nepřirozeným klidem a pocitem bezstarostnosti. Jako by mu v těch chvílích někdo vypínal strach a pud sebezáchovy.

Na parkovišti se rozpoutal křik a zmatek, ale menší, než Dean očekával. Reakční doba nakupujících byla zjevně ještě prodloužená. Vlastně se zdálo, že si dění v rohu parkoviště nikdo nijak zvlášť nevšímal.

Kromě party omladiny, která si všimla jak jeho, tak Bobbyho, i obří kočky. A účinky trávy a chlastu přebil pro jednou zdravý instinkt, takže se všichni motali pryč, nejspíš vstříc krušným hodinám přemýšlení, co to sakra mělo znamenat.

Ve chvíli, kdy se první z nich rozběhl, kočka se pohnula.

Dean měl už nějakou chvíli problém zaostřit, navíc na pohybující se objekt.

Stejně ale na kočičí stín zamířil.

Kočka problém se zaměřením neměla.

Dva skoky, jenže nepokračovala za zdrhajícími puberťáky, ale přímo k Deanovi.

Ten vystřelil, se stejným účinkem, jako kdyby po té obludě házel piškoty, ale na výsledek nečekal, zkrátka sebou švihnul stranou do rozbředlého sněhu. Do obličeje mu dýchnul odporný pach zkaženého masa a kočičiny a popadla ho akutní a příšerná rýmička.

„Deane, padej odtud!" vykřikl Bobby, ale to už kočka funěla Deanovi do obličeje.

Koukala, jako kdyby rozmýšlela, jestli je vhodný k sežrání. Vypadala majestátně a Bobbymu bylo skoro líto, co musí udělat, ale rozhodně měl radši Deana než micinu, a tak zmáčkl spoušť.