Just catch the quaffle | Scorose ✓

17 | Druhá šance taky šance

Tréninky následujícího týdne byly naprostá katastrofa. Nejenom, že na ni James ani jednou nepromluvil (což byl během cvičení docela problém), ale vlastně si jí skoro nevšímal. Nikdy ji při ničem neopravil, v ničem nepovzbudil, prostě to vypadalo, jako by byl na hřišti sám a jen si tak poletoval ze strany na stranu.

Ve čtvrtek večer už si Rose myslela, že si z frustrace začne každou chvíli trhat vlasy, ale než se k tomu odhodlala, začalo se stmívat. Bratranec se na ni jednou významně podíval a jako předchozí dny zamířil pryč.

U šaten se jí ho tentokrát podařilo dohnat a se špetkou Scorpova odhodlání mu položila jedinou otázku, na kterou si posledních několik dní přála znát odpověď.

"Záleží ti na ní? Záleží ti na ní tak, jako mně na Scorpiusovi?" vykřikla za ním udýchaně a čekala, jestli se dočká nějaké reakce. James strnul uprostřed kroku a ona viděla, jak se mu zvedají ramena v hlubokém nádechu. Nečekala, že jí vůbec, natož upřímně, odpoví, jen z něj chtěla vydolovat aspoň jedno slovo. A k jejímu vlastnímu překvapení to zabralo. Nebo si to alespoň myslela.

Chlapec se na ni otočil a s pevným pohledem přišel blíž. Rose se v duchu přemlouvala, aby před ním necouvla, i když při tom musela zatnout všechny svaly v těle. Neděsilo ji jen to, jak se tvářil, ale i samotný fakt, že na ni byl vážně neustále naštvaný. Věděla, že o tom nikomu neřekl, nebo se to alespoň domnívala, protože nikdo, ať už z rodiny nebo ne, se na nic neptal. Jak navíc znala tetu Ginny, asi by mu to ani nikdo nevěřil.

"O co ti jde, Rose?" skoro zavrčel, když už od ní stál sotva dvacet centimetrů a měřil si ji podrážděným pohledem. Několikrát nasucho polkla a pevněji sevřela prsty kolem koštěte.

"Chci zjistit, jestli je lepší umřít teď nebo až potom. My jsme si takhle cizí nikdy nebyli, a i když věřím, že tě to štve, nemusíš na mě být pořád naštvaný! Kolikrát už jsem ti říkala, že to bylo jen nedorozumění? Jsi můj nejlepší kamarád, Jamesi, vždycky jsi byl a vždycky budeš a celý tohle divadýlko už začíná být docela otravný."

Chvíli se na ni mlčky díval, rty srovnané do úzké linky, a pak o krok odstoupil. Rose z jeho výrazu poznala, že přemýšlí, a i když tu stále byla možnost, že se beze slova otočí a odejde, nedokázala si odepřít lehký úsměv. Poprvé za poslední týden se alespoň rozhodoval, jestli s ní hodlá mluvit.

"Jo, Rose, hodně mi na ní záleží. Nikdo jste to neměl vědět, protože... vždyť naši rodinu znáš. Uznávám, že jsem měl ten trénink asi rovnou zrušit, ušetřil bych si tím dost problémů. Ale prosím, nesnaž se do toho ještě víc montovat. Už týden se mnou nemluví, protože si to ani nenechala vysvětlit. Musím si to celý napravit sám." S těžkým povzdechem a smutným výrazem ve tváři svou sestřenici objal. Rose se na chvíli napnula, ale rychle mu objetí oplatila.

"A máš pravdu, je to divný, když se normálně nebavíme. Víš o mně tolik špatných věcí, že by se tě člověk bál zbavit." Zrzčin šťastný smích se rozlehl prázdnou šatnou a v duchu děkovala za to, že se Scorpius nezpovídal Albusovi s jejich akcí 'Zachraňme Jamesův vztah'. Možná byla chyba zrovna tohle napravovat další tajnou akcí, ale bylo to nejmenší, co mohla pro Jamese udělat.

Když se pustili a vydali společně zpátky do hradu, Rose s jednou Jamesovou rukou kolem ramen a hřejivým pocitem na srdci, připadala si, jako by jí znovu bylo osm. Jen celé dny prolétané na koštěti, nejlepší jídlo, které kdy jedla a donedávna jediní lidé, kterým by svěřila svůj život.

"To jsem ti chtěl ještě připomenout, máš už jenom tejden do zkoušek. Jsme skoro na konci mého plánu a jelikož jsem na něj extra pyšný, radil bych ti, aby ses připravila. Zítra začneme dohánět koncovku."

Rose, která už si ani neuvědomovala, jak rychle dny utíkají, se na svého bratrance zaskočeně podívala. I když si docela zvykla na zátěž, kterou od začátku září podstupovala, ode dne té hádky všechno tak trochu povolilo. A s tím, jak vypadaly tréninky na začátku roku, byla zrzka přesvědčená o tom, že z ní James vymlátí i poslední zbytek duše.

Když v tichosti došli ke vchodu do nebelvírské společenské místnosti, James se s ní rozloučil a se širokým úsměvem vyběhl k sobě do ložnice. Jestli tohle přežiju a vůbec ty zkoušky odehraju, tak už zvládnu asi úplně všechno, pomyslela si pak Rose těsně předtím, než zalezla do postele.