𝔏𝔞𝔟𝔶𝔯𝔦𝔫𝔱

10.

Pohled Thomase

Probudil mě prudký pohyb směrem vzhůru. Pokaždé, když jsem se pokusil vstát, upadl jsem zpátky. Nevěděl jsem, kde jsem, protože byla tma. Začal jsem šmátrat kolem sebe a zjistil, že se nacházím v kleci. Bylo to něco jako nějaký důlní výtah. Nechápal jsem, co se děje a proč jsem v té kleci, když jsem si uvědomil, že vůbec nevím, jak se jmenuju. Nevěděl jsem nic. Tedy věděl, ale nic jsem si nepamatoval. Byl to divný pocit. Pak sebou klec škubla a zastavila se. Nade mnou se objevilo červené světlo a pak zase zhaslo. Snad tu nebudu navždy...

Klec se otevřela a mě oslepilo okolní světlo. Zamrkal jsem a dal jsem si ruku před oči. Když si moje oči konečně zvykly na světlo, dal jsem ruku dolů. Uviděl jsem něco kolem 50 kluků a pár holek, jak stojí okolo klece a dívají se na mě.

Pak do klece skočil jeden kluk s dost divným obočím. Sakra to snad ani obočí nebylo ne? Byl divnej. Ještě divnější byl ale jeho hlas
"Ahoj bažo! Tak pojď k nám!"
Vyhodil mě z klece. Uviděl jsem zdi a pak kluky, kteří se mi smáli a říkali věci, kterým jsem nerozuměl.

Rozběhl jsem se od nich. Jeden vykřikl něco o běžci nebo co a já zakopl a spadl ksichtem na zem. Pak se u mě objevila nějaká holka.
"Čau jsem Lea. Co ty?"
"N-evim. Proč si nic nepamatuju?"
"V klidu, vzpomeneš si na jméno. To jediné nám nechali. Už nebudeš utíkat jasný?"
"Fajn."
"Jinak tamhleto je Jeff, Clint, Ben, Minho a tamto je Jasine. Ta nemluví. No a pak je tu ještě jedna holka, ale tu zachvili potkáš... Teď tě odvedu za Newtem a ten tě tu provede jo?"
"Dobře..."

Odvedla mě za nějakým blonďatým klukem, který kulhal. To bude asi ten Newt. Provedl mě po "place" a pak mě předal nějakému malému klukovi. Mohlo mu být tak 12 možná míň. Měl kudrnaté vlasy a jmenoval se Chuck. Ten mě odvedl do kuchyně a seznámil mě se spoustou lidí.

Zrovna mi vešel síť a tak jsem se šel podívat k té velké...asi bráně? A pak jsem uviděl dva kluky, kteří odtamtud vyběhli.
"Vždyť nikdo nesmí za zdí" poznamenal jsem, protože mi to před chvílí řekl Newt.
"Jen my ne. Oni jsou běžci. Vědí o labyrintu mnohem víc než my" řekl Chuck jako by se nechumelilo.
"Labyrintu? Řekls labyrintu?" Nejspíš prozradil něco co neměl, protože zkřivil obličej.
"Cože fakt?"
"Jo..." Zamračil jsem se, ale raději jsem mlčel.

Kluci zapálili oheň a já se šel posadit na jednu z klád, která byla nedaleko ohně. Později se ke mě přidal Newt a chvíli jsme si povídali.
"Kdo tu vlastně velí? A kdo je Alby a proč všichni mluví o nějaké Jule? Kdo jsou?" Vychrlil jsem na něj kupu otázek naráz.

"Hou, hou, neboj, za chvíli je poznáš."
"A co je za těma zdma?" Ukázal jsem na jednu ze zdí.
"Labyrint."
"Aha." Odpovím, protože nevím, co na to říct. Chuck měl pravdu.
Pak se ozval hlasitý nelidský zvuk. Trhnul jsem hlavou a otočil se za zvukem.

"Co to bylo?" Můj hlas byl o dost vyšší než normálně.
"Říkáme jim rmutové." Řekl Newt a vážně se mi podíval do očí.
"Aha." Zase jsem netušil, co na to říct.
"Tak. Myslím, že už bylo těch otázek dost. Pojď, provedu tě tu."
"Ne, to ne"
"Dělej pojď!" Dořekl a vytáhl mě na nohy.

Pohled July

Šla jsem se podívat, co ti grindi dělaj, že u toho tolik řvou. Když jsem se přiblížila, uviděla jsem nováčka, jak se pere s Gallym.

Pak ho povalil na zem, Gally se naštval a podrazil mu nohu. Pak baža narazil na zem.
"Thomas.
Hej Thomas!
Už vím své jméno jsem jsem Thomas!"
Všichni jsme to oslavovali Gallyho koktejlem a křičeli nesmyslná slova. Nás nováček se jmenuje Thomas...