Celou dobu se to dělo. Dělo se to před mýma očima... Od doby, cos mě zachránit jsem tě nemohl spustit z očí... Chtěl jsem, abys byl jen můj. A ničí jiný. Jenže tys mne zradil. Zradil jsi mou lásku a zasloužil sis trpět... Jenže teď, po tvé sebevraždě vím, co se stalo. Už vím, jak ses cítil. Nebo alespoň bych si to přál vědět.... Pochopit. Ale jedno vím jistě... To já nesu vinu. Za to křehké, bílé tělo, nalezené s úsměvem na rtech na silnici. Usmíval ses, když jsi skočil?... Usmíval ses, protože jsi viděl konec. Vysvobození. Možná nový začátek. Šťastnější příběh... A já?... Já dál budu žít s vinou... Že to já byl ten, kdo tvým nohám pomohl udělat krok do prázdna. To já si bral tvé tělo... To já... Jsem tě zabil.