Starcova ruka mě pohladila po rameni. Povzdechla jsem si.. "Jak mám vědět, že jdu tou správnou cestou?" optala jsem se a podívala se do těch smaragdových očích. "Každý je svého štěstí strůjcem Tessy". odpověděl mi klidným hlasem a dál se díval do dálky. Na tváři mu pohrával spokojený úsměv. Prohrábla jsem si své vlasy. Ucítila jsem teplý dotek na mém koleni. "Než to ale všechno vzdáš uvědom si nejprve, proč jsi začala. A hlavně všechno má svůj důvod". Poklepal mi po koleni a s povzdechem a námahou si stoupl a odešel.