TeSsy

III.

Pomalu jsem procitala...Párkrát jsem zamrkala a začala litovat toho, že jsem ty oči otevřela. Chvilkami jsem před sebou měla mžitky. Nebylo mi úplně nejlíp. Hlava se mi točila, žaludek dělal kotrmrlce. Připadala jsem si jak na kolotoči.
Po chvilce jsem začala vnímat celé své tělo. Pohnula jsem rukou a dlaní si šáhla na čelo.
Bože... zašeptala jsem si pro sebe a pokusila se pohnout. Rukou jsem odtáhla deku, kterou jsem měla přes sebe hozenou. Pomalinku jsem dávala nohy dolů na zem a pokoušela si sednout. Mé chodidla se dotkly studené podlahy a mnou projela husí kůže. V sedě jsem si oddychla a zavřela oči.

,,Jak jsem se vlastně dostala?"
řekla jsem si sama pro sebe a hledala v mé hlavě nějaké vzpomínky na to, jak jsem se sem dostala. V tu chvíli jsem musela škubnout rukou protože mě začala pálit. Ale opravdu hodně.
,,Co to kruci...!!"
zaklela jsem a prohlížela si svou ruku. Na mém malíčku se mi začal pálit nějaký znak. Šíleně to pálelo a já sykla bolestí. Stoupla jsem si na nohy a šla k umyvadlu opláchnout ten malíček. Brnělo mě v tom a párkrát i pichlo, ale dalo se to snést. Chladila jsem si tu spáleninu a byla zabraná do svých myšlenek. Voda tekla po mých prstech. Hrála jsem si s pramenem vody a zahleděla se do té průzračné barvy. Cítila jsem jak mi tahle průzračná tekutina bloudila mezi mými prsty. Povzdechla jsem si a koukla na sebe do zrcadla. 

Stála tam holčička mladšího věku. Její havraní vlasy, které jí sahaly po půlku zad, byly v poloculíku. Vlasy jí snad trčely na všechny směry. Dívaly se na ní modrozelené oči s dlouhými řasy. Nad očima měla jemné obočí. Menší špičatý nos, kolem kterého měla pihy. A drobné ústa s plnými rty. Na tváři měla škrábance. Dotkla jsem se jich a v mysli mi projela vzpomínka, kde jsem utíkala v kukuřicovém poli a listy od klasů mi šlehaly do obličeje.
Sundala jsem prsty s tváře a chytla se za umyvadlo. Proud vody pořád tekl. Z dlaní jsem si udělala misku a nechala své dlaně nasměřovat pod proud vody. Ve dlaních se mi začala hromadit voda. Rychlým pohybem jsem si opláchla obličej abych se trošku probrala. Pravou rukou jsem chytla kohoutek a posunula ho dolů aby voda přestala téct.  Vzala si ručník, utřela svůj obličej a pověsila ho na háček, který byl přibit vedle umyvadla.
Sundala jsem gumičku ze svých vlasů. Na komodě ležel můj dřevěný hřeben. Chopila jsem ho do ruky a pročesala s ním své vlasy. Ten příjemný pocit, když mi hřeben projížděl mezi vlasy mě uspával. V podbříšku jsem ucítila hřejivý  pocit. V mysli se mi zobrazila myšlenka, kde jsem seděla u krbu a moje máma mě česala. Pamatuji si ten pocit, jak jsem si užívala tu chvilku se svou mámou. Se svou mámou... Zopakovala jsem si v duchu a po tváři mi tekla slza.

Ze svých myšlenek mě vytrhl tříštivý zvuk. Hřeben jsem položila a vzala si gumičku. Rychlým krokem jsem vpadla do předsíně, kde poblikával plamen z lucerny. Z vlasů jsem si udělala cop a utíkala do vedlejšího pokoje. Rukou jsem přejížděla po zdi a vnímala každý hrbolek a prasklinu. Byla jsem už u dveří a chtěla chytnout za kliku. 

,,Otče, poslouchej mě!" 
Uslyšela jsem z pokoje a má ruka se zastavila u kliky. 
,,Nemohli jsme nic dělat, co by zmohli malé děti proti nim?"
Doléhal Nickův hlas na našeho otce. Ani jsem nemusela přemýšlet o čem se baví. Věděla jsem, že nám to otec bude dávat za vinu. 
,,Dost Nickeyle... Nech si tyhle prupovidky pro někoho jiného. Ještě není pozdě!"
Uslyšela jsem jak se otec něčeho napil a skleničku položil na stůl. Opřela jsem si hlavu o zeď.
,, Kéžby tady byla máma..." Zašeptala jsem si pro sebe a obejmula své paže. Bylo ticho. Ticho, které by se dalo krájet a podávat na talíři. Bála jsem se udělat krok. Nádech, výdech. Vydechl jsem veškeré obavy a s odvahou jsem pootevřela dveře. Uviděla jsem Nickův stín. Stál, s rukama podél těla. Jakoby tam byla socha.

Svou maličkost jsem přemístila do místnosti a zavřela za sebou dveře. Jediný co osvětlovalo tyhle zdi, byla větší lucerna, ve které tancoval plamen.
Otec stál u stolu, byl opřený o židli se skloněnou hlavou. Jeho husté hnědé vlasy mu padaly do tváře.

Otřela jsem si dlaně, které se mi třásly a potily, o svou sukni. Stiskla jsem v ruce v pěst a pomalými kroky šla k Nickovi. Stal bez hnutí, jen se mu zvedaly ramena při každém nádechu a výdechu. Podívala jsem se na tátu. Pořád byl u stolu se skloněnou hlavou.
Co teď.. Co mám sakra teď říct..
Lítalo mi mezi myšlenkami a já nevěděla co dělat. Cítila jsem jak se mi nehty zarývaly do dlaně. Skousla jsem si ret. Pohnula jsem pravou rukou a špičkami prstů jsem se dotkla Nickovýho ramene. Mé prsty se dostaly do zóny, kde bylo trošku světla a já uviděla spirálový znak na mém malíčku.

Zahleděla jsem se na to a v mysli se mi ukázalo ono vlče. Jeho pronikavé zeleno-žluté oči, které měl zalité steskem a smutkem. Jeho studený čumáček když se dotkl mých prstů.
Kde by teď asi mohl být.. Zašeptala jsem si pro sebe.
Do reality mě vtáhl zpátky Nick. Ucítila jsem jeho hřejivou dlaň na mých prstech. Usmál se na mě a já se postavila vedle něho.
,,Otče"?
Prolomila jsem to nevydržitelné ticho. Zvedl svou hlavu a svůj pohled zaměřil na mě.
,,Tessy". Obešel stůl a vydal se za mnou. Abych řekla pravdu, lekla jsem se, že se vydal ke mě. Otec nebyl moc láskyplný člověk a překvapilo mě o co se právě snažil. Ocitla jsem se v jeho medvědím objetí.
Byl hodně vysoký, takže má hlava končila na jeho hrudi. Vdechla jsem jeho osobitou vůní, která byla cítit lesem. Ošila jsem se v jeho objetí, protože mi docházel kyslík.
,,Tessy, co se stalo.. Našel jsem tě ležet v bezvědomí. Můžeš mi to vysvětlit?"
Doléhal na mě Nick a já v duchu zaklela. Nemůžu mu přece říct, že jsem tam potkala vlčí mládě. V dnešní době potkat vlka je prý nemožný.. Schovávají se před lidmi a vlka dlouho nikdo neviděl. Představte si jaký by to bylo poprask, kdybych jim to řekla. Kmitala jsem pohledem mezi tátou a bráchou. Ve tváři měli starostlivý pohled.

,, Ehm.. Já, no.. Já jsem.. No.. Slyšela jsem divný zvuk a chtěla se jít podívat. Když jsem šla blíže.. No uviděla jsem.. No vyskočil.. Jo, vyskočil na mě králík. Lekla jsem se a praštila se o větev stromu. No, a nejspíš jsem omdlela."

Prosím, ať mi tuhle blbost uvěří... Doufám, že jo. Podívala jsem se na ty dvě osoby před sebou. Táta se na mě díval s argumentem Ty ses lekla králíka.. Ale nějak mě to nepřekvapovalo... No a bráška, ten mi nevěřil. Viděla jsem to v jeho obličeji, když na mě udělal takovou tu grimasu myslíš, že ti na to skočím..
,,Jsem rád, že ti nic vážného není.. no, tak jo. Je čas jít spát, uvidíme se zítra". Oznámil nám otec.
Koukla jsem se z okna a viděla jak půlka slunce byla schovaná za kopcem. Nebyl ještě čas jít spát. Ale chápala jsem to, všichni tři si teď něčím procházíme. A moc nám do slov a smíchu není.

Šla jsem si pro menší džánek, který jsem napustila vodou. Opřela jsem se o stůl a zabrala se do svých myšlenek. Nemůžu tady jen tak čekat a nic nedělat.
Ucítila jsem dotek v mých vlasech.
,,Mám tě rád". Usmál se na mě otec a pohladil mě po vlasech. Mou odpovědi byl mírný úsměv. Líbnul mě na tvář, otočil se na patě a já mohla jen zpozorovat jeho záda jak odchází do jeho pokoje.

Šouravým pohybem jsem se vrátila do své komnaty. Převlékla se ze svých šatů do bílé volné košile. Rozpustila si vlasy a sfoukla plamínek v lucerně. Dovnitř se mi dostal měsíční svit. Zalezla si pod svou peřinu a snažila se usnout.
Nedokázala jsem svůj mozek a své myšlenky zastavit. Furt mi něco vyskakovalo do mé mysli. Naštvaně jsem si oddechla a po chvilce se propadla do říše snů.