Jediné co Eris kdy chtěla bylo, aby byla normální, nebo alespoň obyčejná... Vše to ale začalo v jejích čtrnácti letech, když ji rodiče probudili křikem ze strachu, nevěřícnosti a znechucení. ~ „Musíš mi věřit." „Jak ti můžu věřit, že po mně nejdeš jako všichni ostatní? Vždyť tě ani neznám!" „Prosím pojď, všechno ti to dokážu."