Svět, ve kterém je zem zničená vleklou válkou, už není jako dřív. Lidé válčící mezi sebou bezohledně zpustošili všechno, na čem jim dříve záleželo a o co pečovali. Jenže žádný čin není bez následků. Za každou chybu se platí. A lidstvo mělo platit a platilo. Neviditelný nepřítel v podobě radiace z bomb byl zákeřný a nemilosrdný. Během pár měsíců se začali objevovat lidé, kteří na první pohled působili jako čarodějové. Jenže tohle byl jen začátek. Jejich počty se zvyšovaly a tak se začala psát nová éra lidstva. Ti co jim závidí a bojí se jich, jim říkají Mutanti. Oni sami sebe nazývají Jiskrami. Těmi, kdo mohou vymanit Zemi z nadvlády krutých tyranů a vrátit jí její svobodu a krásu. Není snad jiskra, která zažehla válku, stejná jako ta, co započne mír? Tohle je příběh ženy jménem Rose. Stejně jako spousta dalších obyčejných lidí toužících po životě v bezpečí se vydává na cestu s nejistým koncem. Stejně jako stovky, možná tisíce dalších ji žene naděje na život v míru a bezpečí, která se jmenuje Útočiště. Místo, kde se neválčí, kde si člověk může v klidu lehnout a nemusí spát s jedním okem otevřeným. Místo, kde lidé a Jiskry žijí v harmonii. Jenže co když je budoucnost jiná, než si ji Rose představuje? Co když je bez těch, které miluje a bez ní samotné tak, jak sama sebe zná? Co když ztráty a bolest udávají směr, jakým se člověk vydá v budoucnu? Může i pod zemí zasvítit naděje? Nebo se za světlem musí vzhůru? Příběh psaný jako nesoutěžní k ONC Téma: |52| "A tím skončil onen svět a náš se zrodil." |5| Tvůj život, jak jsi ho znala, skončil Možná v průběhu přidám ještě nějaké Vzhledem k tomu, že je nesoutěžní, nepočítám slova ani nedodržuji jedno hlavní téma. Fantasy/romance/postapokalyptické Za beta čtení obrovské díky @Grennyx