Tak jako každý člověk, i já potřebuju větrat. Nejsem ten typ člověka, který by nadával, házel čímkoliv po pokoji, vyjadřoval jiné emoce než nekonečný proud štěstí a občasný stín smutku, který mi zakryje mysl. Možná jen nějakým způsobem chci zkusit proniknout do vás, do vaší duše, ukázat vám svoji tvorbu; něco ze sebe, do čeho jsem vložila část svého života a doufat v odezvu.
A tak vám tu jako anonymní autor podávám sebe.
Básně...
Myšlenky..
Povídky...
Příběhy...
Sny...
Všechno, co si zaznamenávám a google disk už to jen polyká a polyká a ukládá do paměti, odkud já to už nikdy nevyhrabu. 
Budou to zpáteční datumy. Do roků, kdy jsem psaním byla posedlá a toužila psát. Jako profesionál, i když jsem byla úplný amatér. Budou to útržky cárů papírů a nevzlétnutých vlaštovek s písmeny, náhodně poskládanými do slov, když jsem nemohla nic jiného, než je skládat jako puzzle a doufat, že neohnu roh a všechno bude pasovat.
Inspirovaná ostatními pisálky, citáty na nástěnce, které jsem si napsala liháčem a důležitá slova zdůraznila, inspirována všemi těmi dopisy, které jsem dostala, četla a poslala. 
Každý posíláme své myšlenky dál. Posíláme sebe. 
Dovolte mi se pokusit o to samé.