Musím se přiznat, že mám ráda smutné konce. Ne vždy úplně tragické, ale takévé ty, kdy člověk brečí a přitom je rád.
A pokud bude v některém příběhu překlep/chyba/chybějící mezera, tak to prosím omluvte, nerada po sobě čtu vlastní práci a většina z dřívějších povídek jsou dost staré a ani s nimi nejsem stoprocentně spokojená, ale i tak jsem se rozhodla je sem hodit.
Stories by Karina Novak
Když se dva perou, třetí se směje
Jedné velice temné noci, že ani pila by ji neprořízla, se na opuštěné ulici, kousek od hlavního náměstíčka ma...
Pan T
Konečně jsem dostal od Pana T. dopis. Měl jsem se neprodleně připravit na cestu. Po setmění měl přijet kočár...
Drž si přátele blízko a nepřátele...
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého or...