KatuleL

Drahé čtenářky,
          zítra to bude rok, co jsem se provdala za nejlepšího muže na světě.
          Ani jsem nedoufala, že najdu někoho, kdo by mě dokázal milovat (se mnou to totiž není vůbec lehké). Ale díkybohu se v mém životě objevil Davey a já si dovolila milovat a být milována.
          Největší radost mi přináší, když můžu přinášet radost manželovi.
          
          Je Angličan, takže napůl žiju s ním na severu Anglie, napůl bývám v ČR. Občas se cítím v Anglii osaměle, ale ve skutečnosti jsem se cítila osaměle i v Česku. Ještěže mám manžela a aspoň pár přátel, kteří se mnou vydrželi. A ještěže mám vás. Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak moc si vážím, že ještě někdo čte mé příběhy. Děkuju vám všem! A doufám, že i vy všechny najdete své štěstí - ať už v jakékoliv podobě.

Na FB stránce ,,Harry Potter (CZ/SK fans)" se objevil dotaz: CO BY, KDYBY č. 30: Co by se stalo, kdyby Snape přežil?
          A upřímně? Já nevím. Zajímaly by mě vaše názory.

Před týdnem v pondělí nás opustil můj milovaný kocourek Salem. Dnes nás opustil náš milovaný pes Toby.
          Omlouvám se, že to píšu, takhle veřejně, ale nejradši bych tu bolest vykřičela do celého světa, až bych si zničila své hlasivky.
          Tolik doufám, že existuje nebe. Pro zvířata. Zvířata si nebe zaslouží.

Revanžovala som sa s venováním. Viem, nie je to HP, ale chcela som ti ukázať, čo píšem ja. :)

Teodora Žurková (1980-2007)
          
          Snad jednou v nebi
                      si zatancuju flamenco
          Snad jednou v nebi
                      zazpívám árie
          Snad jednou v nebi
                      dostanu nový tělo
                  co nekouří a nepije
          
          Snad jednou v nebi
                      si sama porozumím
          Snad až tam nahoře
                      mě pochopí i ostatní
          zatím jen bloudím
                      a požáry způsobuji
                  jsem svědkem vlastních povodní

Ahoj, prave jsem narazila na Tvé příběhy a ráda bych se zeptala, jestli budes pokračovat. Zejména tedy v knize “zničená dynastie”. 

Kočkomilové, kastrujte své kočky! Moc a ještě víc prosím! Útulky jsou přeplněné, u tzv. ,,dočaskářů" už také není místo. 
          Když vaši prarodiče a rodiče tu změnu přístupu k množení koček neudělali, udělejte ji VY! 
          Prosím.

Ahoj, nedávno jsem se vrátila na Wattpad a zpráva o tvé nemoci mě rozesmutnila. Něco málo jsem si o tom přečetla, ale vůbec si nedokážu představit, čím si procházíš. Už jen to, že musíš brát léky, které potlačují to, kdo jsi... uf, asi zním pateticky, však se vůbec neznáme, ale úplně ve mě zatrnulo, když jsem si to přečetla.
          
          Držím ti palce, abys zase mohla dělat to, co tě baví, ať už to bude psaní nebo cokoliv jiného. Drž se a doufejme, že se zde zase jednou potkáme. A i kdyby ne, budu doufat, že se ti daří a jsi šťastná :)

Milá KatuleLo, jak se ti daří? Náhodou jsem narazila na tvé příběhy a když jsem si pak přečetla, že se potýkáš s takovými zkouškami, říkala jsem si, jak se ti teď daří.  - Já se léčím s depresí a úzkostnou poruchou; a už osm let nevycházím z domu. Dřív jsem psala básně; teď už to nedokážu. Léky často život odbarví a zploští, viď? Ale je dobře, že se léčíš a že to nevzdáváš. Příběhy jsou krásná věc; fantazie a schopnost psát, to je umění. Určitě ti to chybí. Ale teď bojuješ o svůj skutečný život, o svou vlastní obranu proti kletbě. Nevzdávej to. Možná, že se naše nemoci nedají překonat; jen přečkat. Ale osobně vidím jako vítězství nacházet radost i v malých věcech. Nebrat to dobré jako samozřejmost. - Jak to zvládáš ty? - Přeju ti hodně sil. A radost.

Ahoj, velmi si cením tvých hlasů na mou novou začínající knihu Tajemství Severuse Snapea. Už dlouho projíždím a čtu příběhy, které jsi napsala ty a nevycházím z úžasu. Je to něco neskutečně krásného a hodnotného.