Zissie Nix

„Per aspera ad astra."


Vidíš tu pustinu všude kolem? Hvězdy tu nezáří.

Běžte pryč, vy obtížné hyeny, cožpak nevidíte, že zde mám hosta?

Ano, je tu pouze sucho; prach a písek. Přesný opak toho, co bych si přála.
Ale tobě na tom nesejde. 
Proč taky? Proč má přání, proč nějaké jméno, na které zapomeneš? Vždyť jsem jen jediné zrnko této pouště, již prosívám svými prsty. Odlišné od všech, a přesto ztracené v tisíci podobných. 
Nezapomatuješ si jméno, podobu ani touhu. Nejsi tu kvůli mně. 
Jsi tu kvůli slovům, mému příběhu.

Odleťte, supi, mé maso ještě není pro vás.

Dám ti svůj příběh. Budu ho vyprávět, dokud nepadne soumrak.
Ale nemohu ti zaručit, že tak najdeš, co opravdu hledáš. Neboť ty netoužíš ani po slovech, v jejich čisté podstatě.
Vždyť proč taky?

Vidíš ty jazyky, visící z mord, zvyklých trhat studené maso?

Vím, co v příběhu budeš hledat. Ne mě, co je ti po mém srdci.
Budeš pátrat po sobě sama.
Protože to, jedině to je aspekt, který nás, mrzké tvory, opravdu zajímá.

Slyšíš, jak ve skalách vyjí šakalové?

Běž už, zdali jsi zde nenašel vlastní sebestřednou podstatu. Chci s nimi být sama, až padne soumrak.