...

Jsem introvertní tvor, co je tichý, stále přemýšlí nad tím co bylo a bude, bez sebevědomí a absolutně nikdy neprojevuje svoje názory kvůli tomu, aby neurazil a neublížil, taky neumím říkat ne. 

Patřím do skupinky melancholiků, kteří se však občas cítí jako flegmatici. Jsem citlivá a stydlivá, snadno zranitelná, taky vztahovačná a občas s bouřlivou náladou, která se ve mně bere jen díky smutku uvnitř mě. Občas se umím odvázat, smát se jako koza, a že k ní nemám tak daleko, být energická a možná i vtipná. Ráda ostatním naslouchám a snažím se pomáhat a že mi to jde,  ukrývá se ve mně totiž rozený empatik. Často mluvím jako blázen a vymýšlím si vlastní slova, která nedávají smysl a ani já k nim neznám vysvětlení. Stále používám metafory a přirovnání, boží zvolání a praštěné grimasy v obličeji, které ostatní rozesmějí, ač je třeba polovina hodiny. Jenže co má člověk jako já dělat, když se na něj někdo dlouhodobě dívá?  

Věřím na různé pověry, vztahy mezi znameními a úplné bláboly se satanskými kořeny, jen protože mi aspoň to málo z toho, co si přeju dělá radost. 

Nedokázala bych někomu ublížit tak, jako někdo dříve ublížil mně, už jen protože vím, jaký to je pocit. Raději bych tu bolest odnesla za něj. 

Mám ráda přírodu a to ticho v ní, zvířata a čokoládu, čtení knížek, ať už fantazijních, zamilovaných, o pravdě, se smuným koncem a nebo detektivních plné napětí. V neposlední řadě miluji hudbu, sluchátka v uších při jakékoli příležitosti, ač to je třeba stírání podlahy, uznávám i lesní roh a nejvíc miluji klavír, bez kterého bych nedala ani ránu. Hudba mi pomáhá utéct z reality tam, kde mi nikdo a nic nemůže ublížit. 

A to, že píšu příběhy (spíše fanfikce) je snad teď můj největší útěk z reality. Za slovy se schovávám a snažím se, aby byly příběhy řečené tak, jak to cítím já. 

Doufám, že vás moje tvorba baví a líbí se vám. Děkuji za každý komentář, ohlas a nového človíčka, jenž mě sleduje. 

Tak hezké čtení!