Dragon slayer (mha)✔

28. city

Nevěřícně jsem ho pozoroval. I když tu byla tma, měl jsem pocit že mu ty oči zářily. Cítil jsem horko na svých tvářích a mravenčení v celém těle, ne ... Nemůže se mi přece líbit... Vždyť...je to kluk. ,,K-Kiri...Musíme jít než se vrátí." Řekl jsem rychle a využil jsem šance že už jsme ty hlasy neslyšeli. Protáhl jsem se pod ním a  vypadl jsem za dveře. Musel jsem být rudý až na prdeli.

Ts... Nechat mě tu v téhle situaci... Zbabělec. Rozešel jsem se za ním. Šel se sklopenou hlavou a rukama v kapsách kalhot. Já šel jako ocásek za ním. Jakmile jsme se dostali k jeho pokoji, odemkl, pustil mě dovnitř a hned jak vešel i on tak zase zamkl. ,,Tak už tě ta mazlivá přešla ?" Řekl nervózně, když jsem jen tak stál a pozoroval jsem ho. ,,Ne." Řekl jsem jednoduše a přešel jsem víc k němu. Jen si povzdechl a roztáhl ruce do objetí, ale to jsem já v plánu neměl. Když měl zavřené oči, jednoduše jsem si ho přehodil přes rameno a přešel jsem s ním k posteli. To že nadával a bouchal mě do zad, mi bylo jaksi jedno. ,,Kirishimoo, pusť mě už !" ,,Jak si vaše výsost přeje." Usmál jsem se a hodil jsem ho do peřin. Aby mi nemohl utéct, vylezl jsem si rovnou nad něj. ,,Tak... a teď mlčíš." Uchechtl jsem se nad tou nabručenou zrudlou čivavou a nechal jsem si objevit křídla kvůli pohodlí.

Tahle situace se mi vůbec nelíbila. ,,Kiri přestaň blbnout..." Zamumlal jsem a snažil jsem se vyhnout tomu jeho pohledu. ,,Chci slyšet odpověď Bakugo..." Řekl klidně a to že se snažím dostat pryč ho vůbec nezajímalo. Neměl jsem jak se z toho dostat, byl moc silný. ,,Kiri já...já nevím... J-Je to divný... Není možný abych tě měl...rád...asi.."

Nejen že se té odpovědi vyhýbal, ale zněla asi tak přesvědčivě jako kdybych tvrdil že jsem mořská panna. ,,Nevěřím ti. Proč by to mělo být divný ? U nás draků je normální že máš někoho rád..." ,,To je právě to Kiri ! Ty jsi drak a já člověk. Ještě k tomu jsem princ a budu si muset vzít taky někoho z královské rodiny." Řekl, ale do očí se mi nedíval. ,,Teoreticky jsem taky princ..." Hlesl jsem tiše a otočil jsem mu hlavu tak aby na mě koukal. ,,Bakugo ... Říkal si že ti nevadí že jsem drak. Mě taky nevadí že jsi člověk co mě chce v podstatě zabít, tak proč by to nešlo ?" Zeptal jsem se smutně a on si odfrkl. ,,Už tě zabít nechci... Proč bych tě zabíjel když jsme nejlepší přátelé ?" ,,Proč zůstat jen přáteli ?" Zašeptal jsem tiše a pak jsem se mu přilepil na rty. Chvíli byl zaskočený, ale pak se uvolnil a přidal. Jeho jemné rtíky a drobné tělo, oproti tomu mému, jsem odmítal již opustit. Nevím proč mám slabost zrovna pro tohoto člověka, ale něco mě k němu táhne jako magnet. Nehodlal jsem ho opět nechat jít, znovu už bych to nezvládl. Je mi jedno co si o tom myslí ostatní, já chci jeho. Jenom jeho a jsem si tím jistý. Ochráním si ho a nedovolím aby se ho někdo nějak dotknul.