Hikari (Supernatural fanfiction)

Speciálně jedovatý sen

Bobby ležel se zavřenýma očima. Možná spal, možná ne.

V hlavě měl dokonalé prázdno. Nevzrušovala ho připoutaná ruka, ani nic jiného. Jen polehoučku se mu do mysli vkrádalo něco jako deprese.

Všechno je zbytečné, svět je zlý a kdyby tu nezbyl nikdo... byl by lepší?

A nebo taky ne.

Nikdo nic nezmůže.

Pomalu ani nezachytil, že do pokoje někdo vešel. Dokud ho dotyčný nechával být, bylo mu to jedno.

Naděje, které se pokoušel držet, zmizela, jako by nikdy ani neexistovala.

Dean potřásl hlavou při pohledu na něj. Odložil věci na stůl a aspoň tedy Bobbymu odepnul klepeta. Ne, že by to věci nějak výrazně vylepšilo, ale snaha se počítá.

„Co jsme, sakra, udělali špatně?" položil otázku do prostoru.

Od Bobbyho odpověď vážně nečekal, ale přesto se jí dočkal: „Všechno."

„Jo," zabručel Dean. „Právě teď s tebou souhlasím."

Jenže si na rozdíl od Bobbyho nemohl dovolit se podle toho i chovat.

Než si to přihasí Charlie s kafem, připravil na stole jednak láhev Jacka a jednak už poloprázdnou pixlu s mastí na popáleniny. Ještě se pokusil zjistit, jestli po sobě Bobby nenechal nějaké poznámky, než přepnul do módu totální nihilismus.

Na stole ležel notebook a v něm stále otevřený přehrávač s nahrávkou. Na papíře vedle bylo načmáráno pár zdánlivě nesmyslných poznámek. Kromě větiček o ochraně ještě několik dalších slov, kterým Bobby nerozuměl, ale snažil se je odvodit.

Dean nahrávku zatím nepustil. Pokoušel se zorientovat v poznámkách, které nedávaly smysl hlavně proto, že pořád neviděl žádný důvod, proč by všechno nemělo být v pořádku. Když Charlie ochranářskému duchovi zatla tipec.

„To kafe pěstuješ, nebo co?" zavrčel s pohledem ke dveřím, aspoň tedy načal whisky.

Charlie mezitím... vhodila první mince, zmáčkla tlačítko pro černou kávu bez ničeho a sledovala, jak přístroj spokojeně zavrčel a...

A to bylo všechno.

Vztekle do něj udeřila pěstí, zavrčela na něj pár nadávek, ale automat zůstával tichý.

S povzdechem vytáhla další minci, znovu ji hodila do zdířky, ale se stejným výsledkem. Ještě do přístroje kopla, počastovala jej dalšími nadávkami, jenže to bylo tak nějak všechno, co mohla dělat.

„Zmetku," neodpustila si ještě, než se otočila a vydala do pokoje.

„Kávu ne-" začala, slova jí uvízla v hrdle, a ona se zmateně rozhlédla po pokoji. Nejdřív na Bobbyho, který zůstával letargický, následně pak na Deana, který se přehraboval v poznámkách a upíjel whisky.

„Co jsem udělala špatně?" špitla.

Dean se k ní obrátil. Spolkl odpověď „nepřinesla jsi kafe", místo toho řekl: „Možná nic."

Poklepal na židli vedle sebe.

„Zjistíme, kde se co posralo," dodal, ohlédl se na Bobbyho a zpátky na Charlie, „ale nejdřív dáme do pořádku aspoň to, co můžeme. Ukaž ten krk."

„Musí... Musí to být to zvíře," zamumlala Charlie stále omámeně, s pohledem upřeným na Bobbyho. „Ten duch... on... nebyl zlý. Jenom... chránil. Tohle přece duchové nedělají, no ne?" otočila se k Deanovi s otázkou, lačná po odpovědích. V očích se jí blýskla naděje, jeho slova o krku jako kdyby neslyšela.