Smrtící osmdesátka (Supernatural fanfiction)

Sázka a fotrovatění

Zhruba v půlce cesty Dean zamanévroval k benzínce. Mise „Naplnit a vypustit".

„Dáme střídání?" nadhodil k Samovi. „Jestli chceš, můžeš to odřídit do North Platte."

Za ten čas ticha Sam stihnul skoro zaspat. Skoro. S hlubokým nádechem se rozhlédl po okolí, po Deanovi, znovu po okolí, potom se ke slovům přidal i význam.

„Umhm, můžu," zamumlal a začal se hrabat ven, na vzduch a trochu se rozhýbat.

Dean dotankoval plnou, zatím co se Sam rozcvičoval, pak se sám protáhl, hlavně pohybem na záchody.

„Vem kafe a nějakou sváču," zaúkoloval bratra cestou.

Tomu současně přišla zpráva od Felicie. Psala, že je jí líto, že Silvestra nestráví spolu, protože sice bude muset sama dohlédnout na přípravu jedné pokerové noci, ale pak dozor nechá bratrovi, takže bude mít volno. Ale chápe, že má Sam práci a důležitou.

„Hádám, že je to jako chodit s policistou," psala.

Sam se tedy vydal splnit úkol, kávu a svačinu. Jen vcházel, kývl na obsluhu a už se začal hrabat po telefonu, aby si zprávu přečetl.

Potom zůstal stát u regálu s tyčinkami, na displej ještě chvíli jen tak zíral, než se nakonec rozhodl pro změnu její číslo vytočit.

Dean byl hotový raz dva, na Sama se rozhodl počkat v autě a sledoval na dálku jeho manipulaci s telefonem, což byla taky odpověď na to, proč mu to tak trvá.

Felicie to zvedla už po druhém zazvonění. V pozadí bylo slyšet cinkání nádobí a ženské hlasy.

„Ahoj, Same, ráda tě slyším... Děje se něco?" ozvala se a v hlase jí zněla mírná starost.

„Uhm, ahoj," vypadlo ze Sama a letmo se ohlédl po obsluze. „Ne, ne, nic se neděje, jenom... jsem tě chtěl slyšet." Po tváři mu přelétl úsměv, i když ho Felicie nemohla vidět. „Mrzí mě, že jsme tak narychlo odešli a... Můžeme spolu slavit později," dodal něco mezi otázkou a návrhem.

Konečně se taky pohnul, aby vybral nějaké tyčinky, náhodně z několika druhů, a tak přešel pár kroků dál uličkou.

„Jistěže to spolu můžeme oslavit později," odpověděla Fel obratem, kdesi vedle ní se ozval zvonivý smích a nepříliš srozumitelné poznámky, v nichž Sam mohl rozpoznat svoje a Feliciino jméno. „Oslavíme, že se vrátíš v pořádku a že jsi zase udělal dobrou věc, lásko. Já jsem teď v... S pár děvčaty v azylovém domě v Salině, připravujeme menší večírek."

Sam byl naštěstí zády k obsluze, protože ten výraz, který se mu usadil na tváři... Vzápětí se však vzpamatoval: „Uhm, tak... si to užijte."

Sám pro sebe kývl a pohledem zavadil o další regál, rovnou se k němu pohnul.

„Fel? Mužu ještě- Dean se ptal, jestli by ses přece jen nechtěla dneska zastavit u nás. Udělat Inez společnost..." dodal, na okamžik se odmlčel a rychle ještě přidal: „Samozřejmě, pokud už máš program nebo si chce oddechnout, nic se neděje."

Náruč se mu pomalu plnila věcmi. Telefon si přichytil ramenem, když se natáhl ještě po láhvi s vodou.

„To by bylo... Čekaly bychom na vás dva společně, že ano," řekla Felicie, z jejího hlasu byl teď cítit úsměv. „Proč ne. Poker nechám Tavimu, zvládne to i beze mě, jenom to tu děvčatům pomůžu připravit a mezi osmou a devátou budu tam u vás. Vezmu láhev červeného, sklenička neublíží ani Inez."

Sam se na okamžik ještě zastavil... u čehosi. Nechtěl si ten hovor tahat až k pultu, k tomu chlapíkovi.

„Děkuju, Fel," odvětil, tentokrát mu úsměv vydržel podstatně déle. „Nemuseli bychom být pryč dlouho, tak... Ale jak to půjde, ozvu se. Hlavně si to užijte."