Láska na dvě doby

1. Kletba Draca Malfoye

Hermiona Grangerová. Ta zatracená ženská byla jeho prokletím, jeho osobní kletbou, kterou nedokázal zlomit, ať se snažil jakkoliv. Ještě před před několika lety si bláhově myslel, že se jeho kletba dávno zlomila a že mu ta žena dál už ovlivňovat život nebude.

Jenže se mýlil. A to úplně šíleným způsobem. Před více než pěti lety jeho kletba totiž začala nabírat na síle a teď... teď kompletně přešla i na jeho jediného syna.

Jeho nejhorší noční můra se stala skutečností.

„Rose? Rose Weasleyová?" zeptal se co možná nejklidnějším tónem hlasu, ačkoliv měl pocit, že mu všechny vnitřnosti spaluje Zložár.

Patnáctiletý Scorpius přikývl. „Grangerová-Weasleyová," opravil ho. Seděl v křesle naproti svému otci a zvesela se cpal Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak. Tvářil se u toho dost komicky a občas působil dojmem, že svému otci udělá na podlaze přehlídku obsahu svého žaludku.

Draco se na svého syna kriticky zamračil, když jednu z fazolek, kterou si právě hodil do pusy, obratem vyplivl a rozkašlal se. Draco vytáhl hůlku a líným mávnutím nechal ten nepořádek zmizet.

„Opravdu?" zeptal se pak starší blonďák, jako by se potřeboval ujistit, že si jeho syn nedělá srandu. Scorpius si z něho totiž rád dělal dobrý den a častokrát mu přiváděl lehké srdeční zástavy. A to tak často, že si musel najít i osobního kardiologa.

Scorpius se na něho úkosem podíval. „Co se tak divíš? Víš, že se mi líbila od našeho prvního setkání," pokrčil rameny a hodil si do pusy další z fazolek.

Draco se zatvářil zachmuřile. Ano, to je bohužel pravda... Dcera Weasleyho a Grangerové jeho nebohého syna musela nějak uřknout, když se poprvé setkali, jinak se to nedá vysvětlit. Jeho jediný syn, krev jeho krve, se zamiloval do někoho, kdo je dílem té arogantní knihomolky a toho rezavého tupohlavce! Tohle mu byl dlužen sám Voldemort.

Věděl, že malá Weasleyová, co po svém otci naštěstí zdědila jen barvu vlasů, zatímco po své matce tvář, oči i úsměv, bude problémem, už když ji viděl tehdy prvního září na nástupišti King's Cross. Že Scorpiusovým nejlepším přítelem je syn pitomého Pottera s tou pitomou jizvou, s tím se už smířil. Ale že se jeho přítelkyní, jeho první a oficiální dívkou stane dcera Grangerové?!

Promerlina. Potřebuje si cvaknout nějakého uklidňujícího lektvaru.

Scorpius, který už chvíli sledoval jeho výraz, se uchechtl. „Nevyvrátíš se, starče?" zeptal se a Draco ho probodl očima. „Už přece nejsi nejmladší... Nejspíš bych ti měl příště takovou novinku oznámit po částech a opatrněji. S důchodci se musí jednat s rozvahou," zamyslel se, zatímco jeho otec se ho snažil proklít pouhým pohledem.

„Jsi drzý, Scorpiusi," zavrčel Draco.

Blonďatý chlapec vážně přikývl, jako by s tím souhlasil, a odložil prázdný balíček od fazolek na nízký stolek mezi nimi. „Co jsi mi předal v genech..." prohlásil s pokrčením ramen a provokativně se ušklíbl, když ho jeho otec zpražil pohledem.

Draco to ale nekomentoval. Co se týkalo Scorpiusovy povahy, občas měl pocit, jako by se díval do zrcadla. Už chápe, proč mu tolik lidí chce šlápnout do obličeje, protože to, jak s lidmi Scorpius někdy jedná... Možná je nejhorší otec na planetě Zemi, ale občas by svému pubertálnímu synovi rád nakopal zadek. Obzvlášť a hlavně tehdy, když ho nazývá starcem nebo s ním jedná s tou výsměšnou ironií.

Ale umí být i laskavý. To má po své matce...

Srdce se mu při vzpomínce na ni bolestně sevřelo a okamžitě se přinutil přestat na svou zesnulou manželku myslet. Byla pryč už více než tři roky, ale bolelo to pořád stejně. Miloval ji celým svým ledovým srdcem a celou svou roztrhanou duší. Byla jeho osobním andělem, světlem, které ho dostalo z temnoty a ženou, pro kterou se kdysi postavil svým rodičům a nikdy, ani na záblesk vteřiny, toho nelitoval. Byla tím nejlepším, co ho potkalo. Naučila ho milovat, dovolila mu poznat tu Lásku s velkým L. Dokázala v něm probudit, co je v něm dobré.