Láska na dvě doby

2. Sociální experiment

„Rose," oslovil svou dceru Ron a dívka vzdorovitě vystrčila bradu tak, jako to dělává její matka.

„Dobrý den, pane Weasley," řekl Scorpius už podruhé toho dne. Teď však upřímně pokorně. Dokonce se mu i nepatrně třepal hlas, protože byl neskutečně nervózní.

Nebylo totiž tajemstvím, že Rosein otec jejich vztah neschvaluje a že by si přál, aby přítel jeho dcery udělal puf jako Křiklanova rybka před dávnými lety. A zase v tom hrála roli ta zatracená nenávist jejich rodičů. Tohle už je nesmírně štvalo. Oba dva. Proč mají neustále pykat za to, že si jejich rodiče za školských let jednoduše nesedli a drží se jich to dodnes? Ať si to sakra nějak vyřeší a jim ať dají pokoj.

Ron si Scorpiuse dlouze prohlédl. V tom pohledu byla hrozba i příslib, že mu zakroutí krkem, pokud jeho dceři zlomí srdce nebo jí jakkoliv jinak ublíží. „Ahoj," pozdravil ho ale nazpátek a Scorpius překvapeně povytáhl obočí. Ovšem až potom, co rudovlasý muž stočil pohled na svou dceru. „Nevíš, kde je tvá matka?"

„Proč? Chceš ji požádat o rozvod znovu?" odsekla hořce a Scorpius vytřeštil oči a sevřel její ruku pevněji, aby jí naznačil, že má brzdit.

Ron zbledl ve tváři a výraz v jeho očích zněžněl. Vlastně působil dojmem, jako by se mu chtělo brečet. Scorpiusovi by mu ho možná bylo líto, kdyby ovšem od Rose a Albuse nevěděl, proč žádá o rozvod. Jiná žena. Je v tom zkrátka jiná žena a Ron si nejspíš usmyslel, že mu jeho manželka nestačí.

Ovšem tohle je pohled jen z jedné strany. Může za tím být mnohem víc než jen láska k ženě, kterou si neokroužkoval a která mu neporodila dvě děti. Problémy zpravidla nejsou tak... prosté a přímé. Vždycky je za tím něco víc.

„Rosie," oslovil svou dceru něžně a vztáhl k ní ruku, aby ji pohladil po paži, ale dívka před jeho dotykem uhnula.

„Neříkej mi tak!" procedila skrz zaťaté zuby.

„Je mi to líto," řekl Ron a ztěžka polkl, když stáhl ruku zase zpátky. „Chci, ať víš, že pro nás dva se nic nemění. Ty a Hugo jste pro mě tím nejdůležitějším."

„To byla máma taky," poznamenala ostře a Scorpius se začínal cítit poněkud nepříjemně. I když držel Rose za ruku, předstíral, že tady vlastně vůbec není a neúčastní se tak soukromého rozhovoru, u kterého by vážně neměl být.

Ron, zdá se, už začínal ztrácet nervy. „Rose," oslovil ji po několikáté, tentokrát však už rodičovsky. „Pořád jsem tvůj otec, tak se mnou nejednej jako s nějakým svým kamarádem. Do problému, který máme s tvou matkou, nevidíš."

Rose se ušklíbla. „Ne, to ne," připustila. „Ale za to do něj vidí ta rajda, kvůli které se rozvádíš," prohlásila a Scorpius zkameněl stejně jako Ron.

Teď už se začínal fakt bát. Co slyšel od táty, Ronald Weasley je horká hlava. Co když dá za Roseninu drzost domácí vězení i jemu?

„Takhle o ní nemluv!" okřikl ji Ron. „Neopovažuj se-"

„Zrovna jsem si říkala, že je čas na malé rodinné setkání!" zvolala přehnaně nahlas Ginny, která se tady zjevila jako blesk z čistého nebe a ať už plánovaně nebo ne, skočila mezi svého bratra a svou neteř a nezavřela pusu, protože mlela páté přes deváté. Vůbec to nedávalo smysl a všechny úplně rozhodila. Ron i Rose se uklidnili a teď se jeden na druhého jenom mračili. „Ahoj, blonďáku," usmála se na Scorpiuse a on jí úsměv oplatil.

„Ahoj, Ginny."

Albusově matce a světoznámé manželce vyvoleného tykal. Nabídla mu to přibližně před rokem a on byl za tohle malé, ale pro něho ohromně důležité gesto upřímně vděčný. Měl Ginny rád a... taky se mu líbila! No vážně. Na to, že jí je čtyřicet vypadá zatraceně dobře. A mladě. Možná k snídaní pije krev pan, ale to je jedno. I jeho otec má Ginny rád, ačkoliv to nikdy neřekl ani nepřiznal. Ale Scorpius ho zná jako své koště, takže to pozná. Navíc vždycky, když se někde ti dva potkají, nesmyslně se hádají a rýpou do sebe jako puberťáci.