buď na sebe opatrná 🥺

2. čast❤️

Pohled Tyny:
B: Řeknu to já
M:Ale...já to chtěla ř-.... to máš jedno mluv😔
B: podle naší týmové spolupráce, jsme vymyslely že když po nás zase bude někdo něco chtít uděláte to vy, jinak pravda vyjde najevo😏
M: Baru nemusíš být tak zlá
rekla rozklepaným hlasem
B: tichučko buď 😉
tady mi bylo strašně líto Máji jako kdyby ji Barca něco udělala 🥺
T:nešlo by něco jiného?
M:klidn-
B:ne, na to zapomeň! 🙄
T:tak dobře no, ale nikomu ani muk
B&M:samozřejmě
s jankem jsme už chtěli odejít jenže nás zastavil hlas vychovatelky
V: Děcka umýt ruce a běžte do jídelny na snídani
T: KONECNEE
J: Já už umíral hladyyy
T: Ty si nestezuj vstal jsi později než ja, mám hlad dyl🤣
V: Tyno ty si taky musíš stěžovat prosímte, my už jsme od 6 na nohou abychom všechno nachystali
T: dobree omlouvám se
a odešlo se na snídani 🤤

po snídani

Stále pohled Tyny:
S Jankem jsme už dojedli a šli na naše oblíbené místo, kde nikdo z decek nechodí jenom my s Jankem, protože to je celkem daleko od budovy a děti se tam bojí. Je to takový malý barák  ve kterém už snad 100 let  nikdo nebyl, teda kromě nás.
T: Hele Janku nepřišlo ti dneska, že se Barca chovala k Maji strašně divne, jako kdyby se Maja Barci nějak bála nebo něco 🥺
J: Hele taky mi to přišlo ale tak co naděláme?
T: měli bychom to jít říct Markétě (hlavní vychovatelka, která řídí celý domov)
J: hele Tynuš sice i mně to přišlo zvláštní, ale nechme to být nic velkého to nebylo
T: asi máš pravdu no..
Na všech dětech mi moc záleží a Janek to ví, viděl že jsem z toho špatná tak mě silně obejmul, on je jediný kdo o mně ví tolik, mám ho moc ráda, nevím co bych bez něj dělala. V tu ránu jsem si něco uvědomila... cukla jsem sebou a nahrnuly se mi slzy do očí...
J: Tynko? Copak se stalo? Ty pláčeš?
T:Janku... Ty jsi jedinej člověk který mě má opravdu rád, ví o mně všechno a teď jsem si uvědomila že...
začala jsem hodně brečet
J: Tynkoo.. neplakej a povídej copak?
T: za týden mi je 17,to víš. Další rok mi bude už 18 a víš co to znamená...
J: já vím sluníčko moje, ale budeme se vídat ikdyz už tady nebudes neboj🥰
to jak mi řekl sluníčko bylo roztomilé, ano normálně si říkáme sluníčko, zlatíčko apod.
T:ale...co...co když mě nebudou pouštět z práce pryč a budu muset tam být furt ?
(pro ujasneni deti z tohoto domova jsou většinou v různých, bohatých rodinách kde dělají v případě Tyny uklízečku, kuchařku apod. )
J: neboj se, budou tě pouštět, musí ti dávat přeci volno
T: to máš pravdu...zase
snažila jsem se o úsměv, ale moc to nešlo
T: ale nebude to jako to je teď, celý život tu ziju s tebou a potom už se budeme vídat tak málo, co když mě nebudou mít v novém domě rádi?
J:ted máš pravdu zase ty,nebudeme se tak moc vidat, ale aspoň někdy lepší než nikdy. Tynko tebe bude mít rád každej to vím💗
zase jsem Janka obejmula, obejmula jsem ho ze všech svých sil a začala jsem mu brečet do ramene, JÁ TO BEZ NĚJ NEDÁM
J: ale teď už na to nemysleme, máme ještě víc než rok co budeme furt spolu a hlavně neboj já tě nikdy neopustim ❤️
T: Janku...dekuji za to že jsi, za to že tu jsi pro mě
J: a ty pro mě! Tynusko ty přeci víš jak moc tě mám rád, ty jsi tu pro mě byla vždycky, jsem ti nesmírně za všechno vděčný!
Jankovi ukapla slza, utrela jsem mu ji z tváře a chytla ho za obě ruce
T: jsem tu pro tebe a vždycky budu❤️
J:já pro tebe taky!
usmáli jsme se na sebe
J: ale teď už nebrečme a pojďme zpátky za děckama, co tak slyším hrajou na zahradě fotbal tak aspoň se odreagujeme, pojď
vzal mě za ruku a šli jsme
T:počkej Janku...