buď na sebe opatrná 🥺

49.cast

Z pohledu Tyny
Od té doby co je Janek pryč jsem jenom uklízela, nic novyho, aby jste pochopili ráno začínám v 6 nebo v 7,pauza na svačinu, oběd, svačinu a večeři. Je 5 hodin a já mám pauzu na svačinu, konečnees! Dala jsem si jablko a sedla si ke stolu, najednou mi někdo přikryl oči a já sebou cukla, je mi jasné že to je Janek 😂
T:zlatooo nestraš meee😂
Janek oddelal ruce z mých očí
J:jak víš že jsem to byl já!? 😂
T:jako bych tě neznala
Zasmáli jsme se a Janek už byl ticho, něco se muselo stát, takový janek není..
T:zlato?
J:hm?
T:copak se stalo?
Chytla jsem ho za ruku a zakoukali jsme se do očí..
J:víš...
jeho oči se naplnily slzamil
T: povídej zlato, bojím se o tebe..
J: o mně se neboj..víš jak jsem ti říkal té o Markétě?
T: no?
J: došel jsem do domova a uviděl jsem sanitku, šlo o marketu.
T:co se s ní stalo!!!!?
J: zkolabovala.. sanitář řekl, že ji selhává srdce a že pokud se operace nepovede, tak bude muset na transplantaci srdce...
T:t-to nemůže být pravda!
J: nejhorší na tom je, že to srdce stoji pul milionu...
T:j-já tomu nemůžu uvěřit!
J:to asi nikdo... pojď sem
nabídl mi náručí, nám oboum tekly slzy, Markéta je jako naše maminka a teď ji jde o život...
Po nějaké době v objetí do kuchyně vešel Vilém
Vi: Týno! máte už dávno pracovat!!!!
zařval, následně se na mě podíval a uviděl jak jsme s jankem v slzách
Vi: co se stalo?
J: právě nám umírá hlavní vychovatelka z domova, je jako naše maminka...
Vi: t-to je mi moc líto
T: Viléme můžu už prosím mít pro dnešek klid?
Vi: zeptám se pana Franty jo?
T:děkuju..
Vilém odešel a my s jankem zůstali v kuchyni
J: zlato, nechceš jít do pokoje? budu tam s tebou, to se neboj
T: budu moc rada 
Stoupli jsme si a chtěli vyrazit, jenže mně se nějak začaly klepat nohy, musela jsem se zastavit, janek si toho všimnul
J: Týnuš v pohodě?
T: já nevím... strašně se bojím...
dopověděla jsem to a nohy se mi propadly a já jenom cítila jak padám na zem, Janek došel ke mně a ve správný čas mě chytnul
J: lásko!!
T: v-v poh-pohodě
řekla jsem bezmocně
J: no to vidím, pojď sem...
Janek mě vzal do náruče a odnesl do pokoje, cestou jsme naštěstí nikoho nepotkali, nechci aby zase Janek něco vysvětloval, došli jsme do pokoje, holky pracovaly takže pokoj byl prázdný
J: tak... už jsme tady
položil mě na postel
J: a teď odpočívej zlato, je to na tebe moc velký psychický nátlak
T: budeš tady s semnou?
J:jasnačka
T:děkuji ti
J: neděkuj, jsem tu pro tebe, miluju tě
T: já tebe, lasko?
J:copak?
T: pojď za mnou prosím
J: už jdu.
Janek si za mnou lehnul a v objetí jsme usnuli nebo spíš já, pak mě ale vzbudil Vilém
Vi: Týnko? Janku? vstávejte prosím
J: co se děje Viléme?
Vi: pan- to máte jedno, volají z nemocnice
Janek skočil z postele a vzal telefon
J: ano?
řekl do telefonu, hovor jsem neslyšela, Janek nic neříkal, pak jsem jenom viděla jak se mu podlomily nohy, telefon mu spadl, on se opřel o stůl a začal brečet..