Dagur tisíckrát jinak

[5] nebeská volnost

Alternativ univers: Moderní svět (letecké prostředí)
Varování: 13+

Kolik špatného se může stát než člověku dojde,že život nemá cenu. Nevím ale mám podezření,že už mi moc nechybí. To bude nejspíš ten důvod proč sedím tady. Na nejvyšším místě co znám a sleduju hlubokou propast podemnou. Připomíná mi to tu propast co mám teď v srdci.

Vše to asi začalo mým otcem. Chtěl jsem být silný jako on, neohrožený a všemi respektovaný. Jenže já nejsem bojovník, ne jako on a tak jsem si zvolil vlastní cestu. Cestu kterou otec ze začátku nechápal ale nakonec se s ní smířil. Byla válka a i on musel uznat, že piloti jsou stejně důležití jako pozemní jednotky.

Vždy jsem chtěl létat a v den kdy jsem se skutečně dostal do vzduchu jsem byl tím nejšťastnějším mužem na světě, protože tam nahoře nezáleží na ničem. Všechny pozemské problémy se zdají tak titěrné když se na ně díváte z oblohy skrz mraky.
Stát se pilotem byl jeden z mála mých malých vzdorů.

Jinak jsem ukázkový syn slavného generála. Našel jsem si skvělou dívku z dobré rodiny a svými odvážnými činny dělal čest svému jménu. Mám na kontě mnoho vyhraných bitev. No a ve vzduchu mě a můj věrný letoun bezzubku nikdo nepřekoná. Nikdo není tam nahoře víc doma než já.

Tedy byl jsem jím až do jeho smrti. V ten den jako by něco ve mě také umřelo. To co mi dříve dělalo radost bylo nahle šedé a nedostatečné. Nic mimo létání mi nedokázalo vykouzlit na tváři úsměv. Dokonce ani moje snoubenka ne.

S každým dalším okamžikem v její přítomnosti, s každým polibkem moje city vůči ní slábli. O čem jsem dříve věřil ,že je pravá láska se časem ukázalo jako jen něco víc než vlažné dočasné zalíbení.

Nevím kdy přesně jsem si uvědomil,že v těch modrých očích už nevidím letní oblohu ale jen další tuctové modré duhovky. Kdy se z úsměvu s kterým začínal být den o dost snesitelnějším byl jen další výraz v obličeji. Stejně tak nevím co se stalo s tím pocitem, který jsem měl kdykoliv mě políbila. Dřív mi z toho bilo srdce jako by mělo vyskočit z hrudi a teď je to jen takové rozpačité.

Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Během probdělých nocí co jsem ležel po jejím boku a sledoval holý strop. Nejspíš za to mohl fakt, že byla tou první. Byla první osobou se kterou jsem se pobořil do tajů romantického světa a jiné dimenze kontaktu, hlavně intimity. Ona mi ukázala úplně nové věci, dala mi nové vědomosti a já svůj mozek přemluvil k tomu,že jí miluju. Bylo to v té době snadné. Můj vděk se zkrátka přetavil do jiné podoby.

Další změna emocí byla vůči mé matce. Jak jsem byl z počátku nadšený,že jsem jí našel. Tak po tátově smrti během chvíle všechno nadšení vyprchalo. Naopak jsem prozřel, ona mě dobrovolně opustila. Nechala mě tátovi na krku a sama si šla plnit své sny. Nebyla vůči němu fér a já si to plně uvědomuju. No a začala lovit nové objevy, ještě ani hlína na tátově hrobě neulehla hlína. Další zrada vůči mému otci od mé drahé matinky. Z toho co táta vyprávěl jsem si jí představoval úplně jinak. Jenže táta si jí asi taky idealizoval.

Já o většinu svých ideálů přišel když mi oznámila, že už mi vybrala termín i místo pro svatbu s Astrid a to v době kdy jsem ani nevěděl jestli jí chci požádat o ruku. To vše jen proto aby si přilepšila ve společenském žebříčku. Jako by vůbec nezáleželo na tom jestli s ní chci strávit zbytek života nebo ne.

Což jsem si neuvědomil až do té osudné noci. Zrovna jsem měl za sebou jednu z nejdůležitějších akcí na které jsem byl, zvítězil jsem a rozhodl se to oslavit. Zalezl jsem do první místní putiky na kterou jsem narazil a objednal si whisky s ledem.
Běžně sice nepiju ale když člověk oslavuje jde to samo. Když jsem se poprvé napil a opřel o bar abych se mohl rozhlédnout po lokále uviděl jsem jeho. Stál ve dveřích jako by se nechumelilo. Muž, který mi na letecké akademii dělal ze života peklo.