Dagur tisíckrát jinak

[1] Nečekaná situace

Alternativ univers: Moderní svět
Inspirované: DestinyDraco

Stál jsem s kamarády u školy když se ozval hlasitý hukot stroje , který poznal každý. Zhluboka jsem se nadechl a zabořil pohled hlouběji do učebnice. Dnes budeme psát a já nemůžu zaostávat za svým nejlepším přítelem. Oba jsme premianti a trochu se předbíháme kdo bude mít lepší výsledky. To ale neznamená,že už po sluchu nepoznám motorku a klidně bych vsadil svoje studijní výsledky na to ,že přesně vím komu patří.

,,Stejně mi chybí ten jeho starý garvan."řekla Heather a já si vzpomněl na starou motorku jejího bratra. Byl to ukázkový veterán a já nepochybuji,že jí má ještě někde schovanou. Povzdechl jsem si a zavřel učebnici abych se mohl podívat na ten zvláštní úkaz.

Dagur ve škole, to se moc často nestává. Hned jsem toho ale litoval. Pohled co se mi naskytl mi byl něco co bych si rozhodně odpustil. Už dávno stal na parkovišti a bokem se opíral o svou novou motorku. To by nebylo tak strašné kdyby se k němu netiskla blonďatá, prsatá dlouhonohá fiflena v minisukni co nic neskrývala a s takovým výstřihem až to byla hanba. Snažila se mu sníst obličej a téměř ho tam svlékala.
On zatím byl dokonalým příkladem ledovce.
Vydržel to chvíli než jí odstrčil a povýšenou chůzí se vydal do budovy. Byl ještě namyšlenější než když byl ještě v tom gangu vyvrhelů. Tehdy se sice choval jako debil ale tehdy alespoň projevoval nějaké emoce i když lehce vyšinuté.
Teď už ale byl jen bezcitný parchant.

Uhnul jsem pohledem když procházel kolem mě. On byl takový ten nebezpečný školní rebel, kterému by jsme se měli mi školní šprti obloukem vyhnout. Přecházet na druhou stranu chodby jen ho zahlédneme a nikdy bychom s nimi neměli mluvit, jenže to by nejdřív oni museli mít zájem mluvit s námi, protože pokud o to oni nestojí ztrácí to význam.

,,Co je s tvým bráchou?"zeptala se zvědavě Astrid, protože Heather úplně básnila jak je její brácha skvělý když se jí ho povedlo dostat z toho gangu. Tvrdila jak se změnil a taky jo, jen ne úplně k lepšímu.

,,Od té doby co se naposledy pohádal s tátou je celkově takový divný."řekla s povzdechem a vypadala tak zvláštně smutně. Bylo mi jí líto, protože si se svou rodinou už zažila spoustu bolesti a starostí.
Asi bychom to rozebírali dál ale začalo zvonit na přípravu. Což byl pro nás všechny povel abychom se odebrali do tříd i do lavic.
Nikdo z nás totiž nestál o nějaké problémy.

Možná jsem to měl ale blíže specifikovat. Celý den ve škole proběhl jako obvykle. Byl jsem nejchytřejší z celé třídy ve všech zkoušeních a testech než jsem se vypravil domů.

Táta jako starosta má velkou vilu v odlehlejším koutu města. Chodím tam úplně sám, protože tam nikdo nemá stejnou cestu. Normálně mi to nevadí a dokonce toho ticha cestou vážím ,že můžu přemýšlet nad vším co mě celý den trápilo. O všem a i o ničem. Užíval jsem si to alespoň do doby než si mě vyhlídly oni.

,,Škyťáčku chcípáčku!"zahalekal na celou ulici největší z těch hrubiánů co mají místo mozku slámu ale svalů mají víc než dost. Ryker a ty jeho gorily se na mě hrnuli s očividnou chutí na to mi znepříjemnit den ve tváři. U Odina jak já je nesnáším.

Obklíčili mě a než jsem se nadál ucítil jsem velkou bolest na tváři když jsem dostal pěstí.Se svou postavou toho moc nevydržím a už ležím na zemi. Schoulil jsem se do klubíčka když do mě začali kopat.

,, Vidíte kluci, jak je ten chromajzl slaboch? Stačí jedna rána a leží."řekl zlomyslně a dostal jsem další tvrdou ránu. Bylo mi mizerně a vůbec jsem si nebyl jistý kolik ještě vydržím.