Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

31. Odborník přes mučení

Cesta z Pekla je vážně nepředvídatelná. Když letíte tam, vždycky skončíte na tom samém místě, ale když letíte zpět? Pokaždé jinde! Byť Char myslela na sídlo, objevila se na skále. Jen frustrovaně protočila oči a vzlétla nad les. Všimla si hlídky pod ní, která na ni zírala, nechápajíc, co to kurva vidí. Jen se zářivým úsměvem zamávala a letěla dál.

Ve vzduchu si dokonce udělala i pár piruet. Jen tak, pro zábavu.

Ale pak už měla dům na dohled. Najednou znervózněla. Doufala, že to Freya pochopí. Uvědomila si totiž, že jí o svém plánu neřekla. Modlila se, ať to udělal Alex.

Přistála na štěrkové cestě a šla pomalu vpřed. Plánovala si, co řekne, jenomže když už byla kus před vstupní terasou, vyběhli z domu hlavy smečky.

No, a v tu chvíli řekla první blbost, co jí napadla. "Tak mě tu máte!" A ještě se k tomu přiblble zazubila.

"No, do prdele!" ozval se robustní muž s ledově blond vlasy, který na ni zíral s vytřeštěnýma očima a pootevřenou pusou. Nikdo to nevěděl, ale v tu chvíli mu - přísahá - bolestně zacukalo v rozkroku. Měla na sobě kožený polokorzet a černé kožené legíny. Černé vlasy až do pasu lehce zvlněné. Ale korunu tomu všemu dodávaly ty její rudé oči a černá křídla. Byla trochu bledší než obvykle, ale to bylo to poslední, na co teď myslel.

A byť měla boty, sníh kolem ní tál.

Nemohl z ní spustit oči.

"Co?" zeptala se nechápavě a prohlédla se. Pak jí to asi trklo. Můžou se démoni červenat? Ne, ale kdyby mohli, byla by rudá až za ušima.

"Sakra, sestruš! Ty máš ránu," vydechla Freya. Dimitri jen kroutil hlavou a v duchu se strašně smál nad rozpoložením jeho bratra. Upřímně ho litoval. Mít tohle na sobě Freya, ztrhal by to z ní dřív, než by mrkla.

"Eh, Frey, asi bych ti tohle," zakroužila prstem před sebou, "měla vysvětlit. Já-"

Skočila jí do řeči. "Alfa nám to už řekl. Klídek. Já to chápu, ale tátu by kleplo, kdyby tě viděl."

"Ten se to nesmí dozvědět. Sice jsem dostala svolení," při těch slovech jde po schůdkách až k nim, "takže ví už určitě i Laura a to stačí. Snad to tátovi neřekne."

"Nevídá se s ním každý den. Nemyslím si."

"Snad jo." Na chvíli se odmlčela. "Alexi?" otočila se na něj.

Jakoby se probral z transu. "Jo?"

Jen si povzdechla. "Kde pak máme toho vlčka?"

Pousmál se. "Máme tu jednu nedočkavou démonku, koukám. No, je vězení přece."

"To si sakra piš. Už se nemůžu dočkat až ho uslyším křičet bolestí," zavrněla, stáhla křídla a šla dovnitř. Trojice ji jen pobaveně následovala.

Když šli po schodech, Alex nedokázal přestat hypnotizovat její pozadí, a když procházeli dlouhou chodbou kolem pokojů, taky mu to nešlo. Zdálo se mu, že jako démon kroutí boky víc, než normálně. Modlil se ke všem bohům, ať tohle vydrží.

Před dveřmi do sklepení se ještě otočila. "Freyo? Vážně to chceš vidět?"

"Nó," protáhla, "vlastně si tím úplně jistá nejsem," řekla a Dimitri se pousmál.

"Já totiž nemám zvrhlou družku," uchechtl se.

"Já mám rád zvrhlý ženský," ozval se Alex možná rychleji, než by bylo normální.