Andělský vlkodlak 2: Druhá šance

45. Kolaudace

Po schválení užívání domu - vlkodlačí pracovnicí z kolaudačního úřadu - se pořádal, jak jinak, než večírek. Ovšem tenhle nabral na obrátkách. Jelikož se na něm tentokrát jednohlasně shodly všechny čtyři hlavy smečky, jeho pořádání si vzala pod svá křídla Charleen. A ta se rozhodla dát této párty úplně nový rozměr. Na malý moment zaváhala kvůli svým pocitům, ale nakonec se pevně rozhodla. Zavolala Luisovi a optala se na tanečnice vlkodlačího původu, nebo uvědomělé tohoto druhu - měl tři. Všechny si je zamluvila na večer následujícího dne, pozvala přirozeně i Santa, který to s radostí přijal. Připomněla mu, ať si nezapomene vzít řetízek, aby ho sekuriťáci před domem pustili dovnitř. Tanečnicím ho plánovala dát sama. Alfa chtěl pozvat všechny čtyři norské smečky, takže to alfa vlkům řekl sám, pozvání hostů měla tedy z krku. Akorát potřebovala dje. Toho Luis neměl, tedy měl, ale ne takového, který by mohl mezi vlkodlaky. Nakonec se obrátila na Freyu, už celá zoufalá.

"O někom vím, ale co to plánuješ?" zeptala se překvapeně. "Chceš sídlo čerstvě po dostavění předělat na klub, nebo...?"

Od srdce se zachechtala. "Jen na jeden večer, klídek. Vždyť slavíme kolaudačku. A my nejsme jen tak někdo, ale smečka non-alfy, pro lidi nechutně bohatí, neidentifikovatelní podnikatelé, skoro mafoši. Proto to musí tak vypadat. Navíc - konečně to bude přesně podle mýho gusta," zacvrlikala non-luna.

"Ty, poslouchej...," přimhouřila Freya oči, "že ty se plánuješ postavit na stage?"

Charleen v tu chvíli mírně zbledla. "Neříkám, napadlo mě to. Nestihla jsem se se svým životním snem ani pořádně rozloučit," hlesla smutně. "Všechno tenkrát nabralo tak rychlýho spádu... Ze dne na den se mi od základů změnil život a já to včas ani pořádně nezaznamenala. A dva roky budování taneční kariéry se během dne sesypalo jako domeček z karet," povzdechla si. "Jo, chtěla bych si ještě alespoň jednou zkusit jaké to je, stát na prknech v krásném kostýmku a bezstarostně si užívat klubovou hudbu. Rozloučila bych se tak s tím, ale...,"zakroutila hlavou, "...Alex by mi to nikdy nedovolil."

Freya na ni ohromeně vykulila oči. "A od kdy se ho TY na něco ptáš?" vyletělo z ní dřív, než to mohla zastavit. Charleen se na ni prudce podívala. "Teda jako je to dobře, že ho posloucháš, alé... až tak? Já si totiž myslím, že kdybys mu to vysvětlila, pochopil by to. Oba jste za ty roky udělali pokroky," řekla rychle.

"A co Tobias? A celkově moje pověst luny? To přece nejde. Jak bych pak vypadala, kdyby mě všichni viděli polonahou," poznamenala.

"Pokud vím, tak Tobias tě viděl už i úplně nahou," Charleen protočila oči, "takže v tomhle ohledu bych to neřešila. A zbytek? Asi jako tenkrát v bazénu?" Freya si založila ruce křížem.

"To není to samé. Tedy, mně to tak přijde, ale celkově je tohle ožehavé téma. Každý se na to dívá jinak. Nemluvě o Alexovi. Vždyť - co jsem s ním, ani jsme v tom bazénu nebyli. Žárlí pomalu i na mouchy, co mě vidí ve sprše."

Freya se tomu přirovnání upřímně zasmála. "No dobře. Chápu to, jen je mi líto vidět tě takhle smutnou. Je znát, jak jsi do té přípravy zapálená. Konečně se plně vrátila ta milovnice akcí, kterou jsem kdysi znala," usmála se a sedla si ke své sestře. Byly u bety v pracovně, který byl zrovna u alfy.

"Ale máte to tu pěkný," usmála se Char a ohledem si prolétla místnost.

"Děkujem, a co vy? Ještě jsem se k vám ani nebyla podívat."

"Pojď, provedu tě."

Cestou Freya Charleen předala informace o jednom mladém vlkovi, o kterém věděla, že hraje ve vlčích barech ve městě. Char jí upřímně poděkovala a dala si za úkol za ním pak jít.