Část 10 Elizabeth

22 3 3
                                    

Je 15:30 a já čekám na smluveném místě. Ella tady ještě není. Nervozně přešlapuji z pravé nohy na levou a u toho se snažím urovnat si myšlenky. Pořád myslím na Jonsony. Konkrétně na Davida. Nikdy mě nikdo takhle neděsil a nefascinoval zároveň. Jejich rodina je zvláštní. Davidův otec je naprostý povýšenec a jeho starší syn také. Ale David mi přijde jiný. Ale třeba je úplně stejný. Vůbec ho neznám. Třeba není vůbec jiný. Je stejný povýšenec. Možná tomu prostě chci jenom věřit. 

Ella dorazí v 15:35 ,,Hrozně moc se omlouvám, klasicky jsem prostě zase vůbec nic nestíhala." ,,V pohodě" odpovím se smíchem, když si všimnu jejího rudého obličeje od toho, jak určitě celou cestu sem utíkala. Vyrazíme do místní cukrárny a u toho si povídáme. O seriálech, o knihách, o škole a taky o spolužácích. Na Davida ale vůbec nepřijde řeč. Když vejdeme do cukrárny, vydechnu údivem a celou si ji prohlížím. Je nádherná. Spíše než cukrárnu mi připomíná nějaký umělecký ateliér se stoly a vitrinami se stejně nádhernými zákusky. Na zdi visí obrazy všech barev a po místnosti jsou stoly jen tak ledabyle rozmístěné po místnosti. Úplně vzadu je obrovský pult a hned vedle jsou vystaveny dorty nejrůznějších druhů. Jsou tam také muffiny, koláčky, větrníky, trubičky a mnoho dalšího.  K mému překvapení nejsou ani moc drahé. Celá cukrárna je přenádherná. 

Usadíme se ke stolu u okna. Se zájmem si prohlížím obraz vedle našeho stolu. Je na něm žena. V náručí drží dvě děti. Všichni se usmívají. Vypadají šťastně. Obraz je sladěn do růžovo-béžové. Ella si všimne, jak si obraz prohlížím ,,Tuhle cukrárnu mám nejradši. Moc lidí ji ale rádo nemá. Prý je to spíš jako nějaká dílna, než cukrárna." ,,Děláš si srandu?" vyjde ze mě. ,,Je dokonalá." ,,Věděla jsem, že se ti bude líbit" usměje se. Chvíli jen tak potichu sedíme, dokud k nám nepřijde žena, která má na hrudi připnutou cedulku ANETA. Jmenuje se jako moje máma, pomyslím si. ,,Přejete si?" ,,Ano, dáme si tvarohový dort" řekne Ella a otočí se na mě ,,Jíš tvarohový dort, že jo?" Usměji se ,,Jím jakýkoliv dort."

 Za chvíli už si obě pochutnáváme na tvarohovém dortu s čokoládovou pěnou. Už se zase začínám vracet na zem. Chci se jí na to zeptat. Buď teď nebo nikdy. ,,Co víš o Davidovi Jonsonovi?" Zarazí se ,,Vlastně nic" zamumlá. ,,Chodí s tebou do třídy. Určitě ho aspoň trochu znáš" doléhám na ni. ,,Fakt nic nevím. S nikým se nebaví" řekne docela podrážděně. ,,Fakt nic? Nepřijde ti.. ehm divný?" Podívá se na mě skoro pobaveně ,,David Jonson je ten nejdivnější kluk, kterého znám. Dřív se bavil s Lukasem. Pak.." odmlčí se. ,,Co pak?" Netuším, kdo je Lukas, ale Ellin výraz mě docela děsí.,,Nevím. Nikdo o něm nic neví. Jen vím, že mu chtěl Lukas pomoct ale potom se stalo něco hrozného a Lukas se Davidovi ze dne na den začal vyhýbat. A pokud vím, tak David se s ním nikdy nepokoušel znova bavit. Od té doby o něm vznikají různé historky. Není člověka na naší škole, který by nikdy neslyšel jméno David Jonson" ,,S čím mu chtěl pomoct?" vůbec to nechápu. ,,Opravdu nevím. Říkám ti, co se na škole říká. Lukas se stal součástí 'pětky' a oni ho kryjí jak jen můžou. Na žádné dotazy ohledně Davida Jonsona neodpovídá. Skoro se tváří, jako by se nikdy nebavili. Kdybych s nimi tenkrát nechodila do třídy, asi bych ani nevěřila tomu, že někdy byli kamarádi." chvíli to zpracovávám. ,,A teď, jestli ti to nevadí, ráda bych změnila téma" dodá Ella.

Potom už jsme se o Davidovi Jonsonovi nebavily. Jsem z toho hrozně zmatená. Ella už musela domů, já se ještě jen tak loudám po městě. Je něco kolem půl šesté. Nechci ještě domů. Potřebuji se dát trochu dohromady. Ta veliká pozornost na Jonsonových mě nějak unavuje. Vím, že bych to neměla tak řešit, ale nemůžu si pomoct. Pokud jsem to pochopila dobře, David Jonson se dřív bavil s nějakým klukem. Potom se ale něco stalo a ten kluk ho začal ignorovat. Stal se součástí 'pětky', což, jak jsem pochopila, jsou ti kluci, kteří mě tenkrát zastavili na příjezdové cestě ke škole, aby mě před Davidem varovali. Jeden z nich vůbec nemluvil. Ten se sklopenou hlavou. Blonďák. Je to Lukas?  Těžko říct, ale určitě to zjistím. Od té doby se David straní všech lidí. Pokud Lukasovi někdo ublížil, pak je pochopitelné, že se David všech straní. Ublížil mu ale David nebo někdo jiný? Vzpomenu si na to, co mi tenkrát jeden kluk z 'pětky' řekl: S pár lidmi, kteří se sním chtěli bavit, si to už vyřídili. Bylo jich víc. Oni. Bylo to několik lidí. Ublížili více lidem. Ublížili. Oni. Muselo jich být víc než jeden. Zase se začínám utápět ve svých myšlenkách. Musím si sednout na lavičku, abych nespadla. 

Soustředím se nejvíc, jak můžu a tak si ani nevšimnu, že už je půl sedmé. Když to zjistím, vylekám se, protože zároveň zjistím, že mám od mamky pět zmeškaných hovorů. Ale nevolám jí zpět. Nevydám se domů. Ani to se mnou nehne. Pořád přemýšlím. David Jonson je fakt divnej.

Opravdový domovWhere stories live. Discover now