Nikdy tě nepustím ✔️

9✩

Pomalu jsem se probouzela a viděla jsem Jeffa.

,,Zvládla jsem to nebo jsem v nebi?"usmála jsem se.
,,Ahoj Princezno ty jsi nám vážně dala to ti povím.Hlavně Newtovi."
,,Jsi teď hrdinka placu"
,,Cože a to proč.?"
,,Minho nám říkal co se stalo..jak jsi ho zachránila a ze sebe jsi udělala návnadu aby on přežil."
,,Bylo to dost děsivé."pohlednu si na nohu.
,,Co semnou vůbec je ?"
,,Zas lehký otřes mozku v pravé noze máš dost ošklivé rány doufej že budeš zas tak rychle běhat...na levé noze máš vyvrknutý kotník a ještě naražená žebra."

Když řekl že už bych nemusela běhat tak jako předtím dost ve mě hrklo.

,,Zachvili přijdu jdu pro Newta chtěl abych pro něj hned přišel až se probudíš."

,,Dobře a Jeffe?Jak dlouho jsem spala?"

,,Jeden celý den"
,,cože ?!"
,,no je to tak Růženko."jen se usmál a odešel.

Asi hned po pěti minutách vrazil Newt do pokoje.
,,El jak se cítíš?"přišel ke mě a vzal mě za ruku.
,,Bylo i líp."usmála jsem se.
,,Tak moc mi je to líto jsem rád že jsi tady tak moc jsem se o tebe bál."

,,Jsem tu a už neodejdu slibuji"usmeju se .
,,Minho je v pořádku?"
,,Jen díky tobě El"usmál se.
Oddychla jsem si.

Celý tři dny se zas nic nedělo jen jsem jedla spala jedla spala chodili za mnou kluci hrály semnou různé hry a bavily mě.
-----------------------------------------------------------
,,Jeffe...já už to tady nezvládám už jsem tady až moc dlouho."
,,Víš co tak si jdi projít plac ale tady máš takovou podpěrnou hůl protože chodit bude ještě namáhavé."
,,DOBŘE,děkuji děkuji"

Jeff mi dal hůlku do rukou a já si sedla na postel nohy jsem dala z postele a pomalu vztávala.
Ještě to bolelo ale to se určitě rozchodí.
Pomalu jsem šla a držela jsem se hůlky.
Připadala jsme si jako nějaká babička.
Pomalu jsem šla a všichni mě zdravili.
Šla jsem do kuchyně pozdravit pánvičku.

,,Ahoj Pánvi"
,,Jee Elle tak rád tě zas vidím ty naše hrdinko."usmála jsme se a Pánvička mě opatrně obejmul.

,,Neboj já se ti už brzy vrátím nebo bych taky mohla hned potřebuješ s něčím pomoct?"
,,Vždycky je nějaká práce ale Elle ty odpočívej kdyby to věděl Newt že tu semnou pracuješ tak by mě asi předhodil rmutům."

,,To bych nedovolila,přece jsi můj nejlepší kamarád a umíš strasne moc dobře vařit"usmála jsme se.

,,No nic taky když nemůžu tak se jdu procházet dál.."
,,Tak ahoj hrdinko"

Šla jsem k zahradám a viděla jsme tam blonďáka jak se tam pere s nějakou větví z jabloně.

Přišla jsem k němu a on si mě nevšiml.

,,Co ti ta větev udělala..?"usmála jsme se.
,,El co tu děláš máš ležet.."řekl starostlivě.
,,Přemluvila jsem Jeffa aby mě aspoň na chvíli pustil už mě to tam nebavilo.."

,,Čekal jsem že tam moc dlouho nevydržíš.."zasmál se.
Chtěla jsem taky ale když jsem se začala smát bolelo mě to žebro.

Najednou jsem viděla Gallyho jak staví ohradu pro zvířata straně ve mě hrklo úplně se mi zastavilo srdce a málem jsme nedejchala.

,,El jsi v pořádku?"zeptala se a kouknul kam koukám.

Polkla jsem na sucho.

,,El jsem tady a nedovolím mu aby ti cokoliv udělal.."přišel ke mě a chytl mě za ramena.

Jen jsem se na něj koukla a viděla naději v jeho oči zářili mu jednou jedinou barvou a to oříškovou.
Nemohla jsem z něj pustit oči a on ze mě.

Obejmula jsem ho a nemohla jsem se odtrhnout.

Pak když došlo k odtrhnutí kouknul se na mě a usmál se na mě cítila jsem pocit štěstí.

,,Jsem ráda že tě mám tak m...eh jsem prostě ráda.."zakoktala jsem se a on jen zvedl obočí.

Zkousla jsem se do rtu když jsem viděla jeho rty a zkoumala jak by mohly chutnat.

,,Tak já už asi..půjdu.."usmála jsme se.
,,Jojo eh jasně.."

Šla jsem směrem k Meďochum když v tom mi upadla hůlka jelikož mě ještě trochu bolelo to žebro tak jsem se nechtěla ohybovat zkoušela jsem teda pomalu chodit bez hůlky.

Bože můj už to tolik nebolí.
,,JA CHODIM NORMALNE CHODIM"
Newt ke mě přiběhne a donese mi hůlku.
,,El je to ještě nebezpečné na.."podával mi hůlku.
,,Newte to je pokrok už to tolik nebolí ty rehabilitace co semnou dělal Jeff každé ráno a večer asi fakt pomohly. Koulejjj na mě já chodím."

,,To je skvělí ale opatrně"vzal mě za ruku a šel semnou cestou k Meďochum.

Když jsme došli k Meďochum zas to bylo nudné jako vždycky jídlo rehabilitace a pak jsem šla spát.