Byl klid. Takzvaný klid po bouři. Nebo je to naopak? Příjde další bouře a toto je jen takzvaný klid před bouří? To Max vědět nemohla. Ležela na posteli a přemýšlela o Sokovii O smrti Pietra. Venku bylo zataženo a pršelo. Bylo kolem 6 hodiny ráno. Měla jít běhat ale asi to posune a půjde na běžíci pás. Nic se jí ale nechtělo. Koukala se do velkého okna a myšlenkami byla jinde. Jako kdyby nemohla vstát jinak by všechno vybuchlo. Zavřela oči a přemýšlela. Thor,Clint a Tony odešli ze základny pryč asi před týdnem. A zůstala tady ona, Natasha a pak Steve. Měli nastarost trening nováčků. Dneska měli volno a Max nevěděla co dělat. Tedy věděla měla mít trénink ale moc se ji nechtělo.
Jen si promnula oči a vstala. Šouravymi kroky došla do šatny kde si vzala černé tepláky a sportovní podprsenku na to ještě mikinu. Šla tichými chodbami po základně směr kuchyně. Vzala si pití s ledničky a ducha nepřítomna se rozešla směr tělocvična. Položila si pití na zem a rozešla se k běžicímu pásu který zapla. Do uší si dala sluchátka a rozešla se.
Flashback:
"Max?"volal chodbami Clint a sháněl jeho kamarádku. Tehdy se to stalo poprvé. Její zdravotní stav nebyl nejlepší to však nikdo nevěděl. Byla v tělocvičně a boxovala do pytle. Z ničeho nic se jí udělalo špatně, začla se potit, bylo ji horko a začala se třást. Rychle si lehla a dala nohy nahoru. To jí vždy řikala. Prej to pomáhá. Ale Max ne. Bylo to horši. V leže začala omdlívat.
"Pane bože Max!"zakřičel Clint a rozběhl se k ní. Všiml si že je to s ní zlé a rychle jí vzal a dovedl do ošetřovny za doktorkou Cho. To už ale bylo Max lépe. Byl to chvilkový stav ktery nikdy v životě nezažila.
End flash back.
Max se při té vzpomínce znova udělalo špatně. Tyto stavy už znala moc dobře. Někdy jí dokonce postihly na misi. Dokázala už s nima trochu bojovat. Vzala si magnesko a zapila ho vodou. Viděla to že dneska bude opravdu ležet.
Ale studený pot a stahování žaludku nemizelo. Musela se předklonit a tvář dala do bolestné grimasy. Nesnášela to. Prostě ty stavy přišly a odešly jakoby nic.
"Max? Jsi v pořádku?"ozval se hlas. Byl to Steve který si šel jako vždy ráno zacvičit.
"Joo. To hned přejde."ani se na něj nekoukla. Měla plno starostí a tím aby nezačala byt takzvaně psychicky nevyrovnaná. S těmihle stavy psychika hodně souvisela. Zhoršily se jí potom co utekla s Capitolu.
Steve ji opatrně položil ruku na rameno.
Byli tam asi 4 minuty a Max se konečně zvedla. A silně vydechla.
"V pořádku?"koukl starostlivě na Max. Měl o ní strach. To ano. Připomínala mu Peggy. Byla stejně silná jako ona. A ty oči.
"Jo diky."posumala se a koukala do země.
"Řekneš mi co to bylo?"vstal a stále na ní koukal. Nezněl vyčitavě ale mě starosti. Byl kapitán musel vědět zda jsou všichni v týmu v pořadku.
Max to nikomu říkat. Bylo to její takové tajemství. Které věděl jen Fury,Maria a Clint.
Povzdechla si ale stále na něj nekoukala.
"Latetní tetanie. Jsou to takové stavy spojene s psychikou. Dokážu s nima bojovat jen dneska to bylo horší."
Vstala a začala si zbírat věci.
"Jseš si jistá že s tím chceš chodit na mise?"koukl na ní. Bral odpovědnost za ně vše. Snažil se být milý a opatrný. Ale Max to vzala jinak. Nevěřícně se na něj koukla.
"Tohle mě nějak neomezuje!"zvýšila na něj hlas. Zkoušel to kdysi Clint ale neuspěšně. Ano teď měla zlost. Zase jí někdo podceňoval. Zase.
"Já jen potřebuji vědět že je všechno v pořádku. A můžu se spolehnout."chytl jo za paži a koukl na ní. Bylo to těžké období. Bylo tu plno napětí.
"Jak řikám neomezuje mě to."vytrhla se mu a rozešla se pryč. Venku stále pršelo. Ještě víc než předtím hodila si věci k sobě do pokoje a stále v tom samem oblečení se rozešla ven. Vyšla před základnu a lehla si na vydlážděnou cestu před základnou. Bylo 7 hodin a byl den volna takže všichni spali minimálně do 8. Zavřela oči a přemýšlela. Chtěl křičet řvát. Neví zkuť se jí ty pocity braly. Jako by je zamykala do pokojů ale teď všechno zabezpečení selhalo a zlost, smutek a zoufalství vyšlo napovrch.
Od vzpomínek na Capitol přes Clinta který má rodinu až přes její zdravotní stav. Bylo toho čim dál víc. Potřebovala vypnout. Nutně potřebovala spínač na vypnutí emocí. Necítit nic. Už dlouho to dusila v sobě. Teď jakoby nemohla dělat nic jen tam ležet a ani se nehnout.
"Co to děláš?"ozval se Steve který stál opřený os loup pod střechou. Jen zavrtěl hlavou a rozešel se k ní.
"Nepotřebuju dohled."otevřela oči ale stále se nezvedala.
"Ne ty se potřebuješ svěřit."ani si nevšimla ale už aležel vedle ní. Kdyby je někdo viděl co by si asi pomyslel. Natočila hlavu a koukla na něj. Pochopil že nebude mluvit první a tak spustil on.
"Potom co mě dostali s ledu...nemám rád studenou vodu. Všechno mi to připominá. Conjsem ztratil. Co jsem mohl mít. I ten náraz. Jakoby to bylo všechno najednou zpátky." Vypustil ze sebe to co nikdy nikomu neřekl. Citil se mnohem lépe. Už to nemusel v sobě držet.
"Když jsem utekla z Capitolu. Chtěla jsem se vrátit zpátky a myslela jsem že bude všechno jako dřív. Ale nic není jako dřív. Clint má rodinu. Děti. Potom co mi dělali v Capitolu mám noční můry. Bojím se každý večer zavřít oči s tím že mě bude v noci pronásledovat sen který mi to všechno připomene."vypustila ze sebe. Citila se jako Steve lepe. Mnohem lépe.
"Počkat...neřikej mi že nepiješ ani ledovou tříšť."vybuchla smíchy a koukla po Stevovi který se taky začal smát.
Měl pravdu potřebovala se svěřit. Potřebovala přátelé. A teď jednoho získala. Už nebyla sama.
................................
Tak jako omluvu že nevycházely kapitolu přidám už jednu dneska. Co říkáte na přátelství Steva a Max? Sorky za chyby 😂
