Den začínal tak jako každý jiný. Paprsky slunce osvětlovaly pokoj Max. Všude bylo ticho, byl slyšet ptačí zpěv. Otočila se aby se koukla na Buckyho ,ale ten vedle ní nebyl. Úsměv ji spadl ze tváře a rychle se koukla kolem sebe zda ho neuvidí někde kolem sebe. V momentu kdy ji ranní únava opustila se zaposlouchala. Na chodbách šel slyšet povyk. Něco není v pořádku.
Rychle tedy vstala a běžela se převléct. Své již odrostlé hnědé vlasy s blond konečky svázala do copu a vyběhla na chodbu. Všude kolem ní do různých stran spěchali wakanďané.
"Max!"křikla na zmatenou dívku Ayo ,která stála opodál.
Rychle jí doběhla a následovala.
"Co se tady děje?"zeptala se mezitím.
"Thanos."jediná odpověď kterou dostala. Nechápala kdo nebo co to je. Ale tušila že ji více řekne král T'challa. A nemýlila se když dorazili do sálu ,který jí byl jíž dosti známý stála tam společně s ním jeho sestra Shuri a také Bucky ,který se zdál poněkud nervózní. A další wakandské válečnice.
Král T'challa jí všechno vysvětlil a také ji obeznámil že každou chvíli čekají přílet Kapitána s ostatníma. Nevěděla kdo všechno se Stévem po dlouhé době přiletí ale těšila se na něj. Byl to její dobrý přítel. Chtěla si promluvit s Buckym ale ten už se v sálu nenacházel.
"Připrav se." Šeptla Ayo když kolem ní procházela.
Čeká je v blízké době boj. A to s titánem který lační po kamenech nekonečna. A jeden má Vision , kterého společně s Wandou napadli jeho vojáci.
V hlavě jí šla jen jedna myšlenka. Co když prohrajeme? Hned ale zatřepala hlavou.
V pokoji měla svou uniformu a všechny zbraně.
Dlouho nebyla v akci.
Svými prsty projela po látce a nadechla se. Je čas.
___________________
Mezitím
___________________
Ochranným štítem právě prolítal quinjet s částí Avengers. Dole na nádvoří na ně už čekal T'challa a Bucky. Max došla k nim než se stihly otevřít dveře quinjetu. Bucky ji nenápadně pozoroval. Bál se o ní. Ano kdysi bojoval se Stevem ve válce a záleželo mi na něm, ale tohle je jiné. Ona je jiná. Miluje jí a je rozhodnutý jí tady dnes chránit ikdyby ho to stálo život. Z letounu vystoupili Avengers v čele Steva a Nat. Ta když zaregistrovala Max vykouzlila na rtech úsměv, který jí Max hned opětovala. Vzadu viděla Wandu, kterou také pěkně dlouho neviděla. A Bruce. Počkat co? Bruce? Ten jak se tady objevil? Její úsměv se ještě více zvětšil a v těle cítila projet elektrický proud z radosti. Měla je ráda. Všichni si mysleli že je Bruce mrtvý ale on stál živý a zdravý před nimi. Vypadal tedy dost zmateně a ve stresu ale to přejde. Všichni se přivítali a šlo se dovnitř. Šlo tady o čas.
Vision už ležel na lehátku a Shuri se snažila pdpojit kámen z jeho hlavy.
"Bude to trvat bráško."vydechla a koukla se Shuri na svého bratra a znovu se pustila do práce.
Max mezitím přešla k blikajcímu upozornění na tabuli nedaleko a rozklikla ikonu.
"Jsou tady."to bylo všechno co řekla. V tom okamžiku začaly do bariéry a do lesů okolo přistávat velké mimozemské letadla? Dalo se tomu takto říkát?
"Bože jak já miluju tohle místo."slyšela Buckyho ve sluchátku který čekal venku se Samem.
Max pokývla na T'challu a vydala se ven. Cestou si vzala svoje zbraně. Luka a šípy, dvě pistole a pár nábojů navíc. A k tomu dva nože. Víc neměla a doufala že jí to bude stačit. Nebyla žádný supervoják , neměla žádnou nadpřirozenou moc. Bude nepříteli čelit jen taková jaká je. Uvědomovala si že šance na přežití jsou u ní minimální, ale nebála se. Konečně mohla udělat něco co bylo správné. Za co je správné i zemřít.
Došla ven k Buckymu který ji věnoval jen letmý pohled. Vyčetla z něj pouze strach. V tu chvíli se jemně rozklepala. Odhodlanost která v ní byla zmizela. Cítila pouze strach. Není žádný voják. Je to špiónka a agentka. Cítila dotek na své ruce. Byla to pravá ruka Buckyho. Toho koho nejvíce milovala. Toho pro kterého by byla schopná zemřít. A on to měl stejně. Vycítil z ní ten strach a bezmoc. Jejich dotek je dokázal oba uklidnit. Nekoukali na sebe. Ani nemuseli. Držením za ruce si řekli milióny slov.
Chtěla aby tato chvíle neskončila ale přerušila je Nat.
"Musíme jít."prohlásila potichu. Sama měla strach. V takovéto válce nikdy nebyla. Ale strach dokázala perfektně skrýt.
Max zavřela oči a vydechla. Cítila že se ji derou slzy ven. Bucky si ji přitáhl do objetí. A znova objetí plné emocí.
"Slibuješ že je to navždy?"řekla potichu tak aby jí slyšel jen on.
"Slibuji."pošeptal.
Znova si dali stejný slib jako před znovuzmrazením Buckyho.
Objetí Přerušila až ona protože už vážně všichni šli.
Stáli zformování na louce a čekali. Steve s Nat a T'challou byli vyjednávat, ale bezúspěšně. Ty potvory páchaly sebevraždy vstupem přes bariéru. Musili jí ale otevřít protože jí začínali obíhat až k pálaci kde Shuri pracovala.
A tak se bariéra otevřela a všichni se rozběhli s křikem. Všichni bojovali za Wakandu za životy vesmíru. Nikdo nevěděla jak dlouho se boj odehrával ale začali strácet síly těch potvor bylo mnoho. Max seděla schovaná za kamenem potřebovala si vyměnit zásobník a na chvíli odpočinout. Ruce se jí klepaly. Kolem sebe slyšela křik. Nářek zraněných. Přitiskla víčka k sobě a zhluboka rychle dýchala. I přes zavřené oči viděla záblesk. Rychle vstala z poza kamene a usmála se. Byl to Thor. Vrátil se. Potřebovali něco co je vzbudí a namotivuje. Byl to Thor.
————————
Thanos již byl ve Wakandě a Avengers se ho snažili zastavit. Všichni kteří mohli. Všichni kteří žili. Max stála za stromem a kryla se před Thanosem. Střelila po něm výbušný šíp, ale ten s ním neudělal. Když Max uviděla poslal proti ní tlakovou vlnu kterou jí odhodil pár metrů dál.
Zhluboka se nadechla a chytla se bolavého břicha a rozkašlala se. Nemohla vstát, nemohla se zorientovat. Cítila jen silnou bolest na břiše. Neví jak dlouho tam ležela ale slyšela hluk. Silný proud energie a viděla záblesky. Pak vše utichlo. Bylo po boji.Pokusila se vstát a zjistit kdo je poraženým. Thanos nikde nebyl a všichni byli zmatení. Snažila se najít Buckyho a vyběhla s lesíka. To co viděla se jí vrylo hluboko do paměti. Vojáci Wakandy se měnili v prach. Všude kolem panovalo zmatení z toho co se právě odehrává. Vběhla zpátky do lesíka.
"Bucky! Bucky!" řvala bezmocně a běhala po lese ve snaze najít jeho tvář. Nikde nebyl.
Viděla klečet naproti sobě Steva s rukou položenou na hromádce prachu. Slzy se jí spustily a roztřepanou rukou si přikryla ústa aby utišila svoje vzlyky. Stačil jediný pohled Steva na ní a věděla že Jamese postihl stejný osud jako půlku všeho živého ve vesmíru.
Těžce dopadla na kolena a prsty se lehce dotkla prachu. Slzy jí neumožnily pořádně zaostřit a zjistit tak kdo je stále tady. Cítila na rameni ruku. Patřila Stevovi. Ten je pošeptal dva slova. "Omlouvám se." Vyčítal si že ho nedokázal ochránit.
Max si setřela slzy a koukla kolem. U Visiona mrtvého těla byla Natasha, Thor, Steve, Bruce a Rhodey. Takže to znamená že ostatní jsou pryč. Prohráli. Nedokázali to.
Ta bezmoc kterou právě teď cítila jí zahlcovala celou mysl.
Byl konec.
—————————
Vítám vás u další kapitoly. Že mi to trvalo co? 😂 no jo autorská krize. Jen si dovoluju říct že depresivní část kníhy začíná právě teď. 😭
