Pizza /Narry

S

Unaveně jsem ještě utřel pult, aby to bylo tady všechno hezky čisté. A pomyslel si, jak moc se už těším na víkend.

Vyšel jsem před pizzerku a s těží zamknul těžké dveře.

,,Ahoj" pípl jsem ještě směrem ke kuchaři, který zřejmě na někoho čekal, protože tady venku stál už pět minut a stále se rozhlížel na všechny světové strany.

,,Ahoj Nialle" oplatil mi to poměrně chladně a pak už mi nevěnoval žádnou pozornost. 

Strčil jsem si ruce do kapes, protože venku byla už opravdu velká zima a rozešel jsem se k Harryho domu.

Cesta netrvala dlouho a tak než jsem vůbec mohl začít přemýšlet, jakým směrem se můj život bude dál ubírat, už jsem stál před domem.

Vytáhl jsem klíč a strčil ho do zámku, neubránil jsem se přitom úsměvu.

Slyšel jsem Harryho, který jsi prozpěvoval na celý dům, ztišil jsem proto svůj krok a rozešel se ke kuchyni. 

,,Maluješ a ještě k tomu i skvěle zpíváš. Ještě něco, co o tobě nevím?" Zeptal jsem se s úsměvem, když jsem se opřel o futra dveří.

,,Umím tančit Kankán"

,,Počkej co?" Zasmál jsem se.

,,Jaká byla otázka?" Snažil se to zamluvit Harry, ale už to bylo dostatečně pozdě na to, abych si dal do seznamu, že ho někdy prostě musím vidět, jak tento tanec tančí.

,,Pojď se najíst" protočil s úsměvem oči a pak položil talíř s  úžasně vonícím jídlem na stůl. 

..

,,Vstávej! Vstávej!" zpíval mi do ucha Harry, když jsem se probouzel.

„Nechci" zakňučel jsem a přetáhl jsem si peřinu přes obličej, jako bych tak snad mohl uniknout vstávání. 

„Udělal jsem palačinky, ale pokud je nechceš, tak je klidně sním všechny sám" 

„Dobře, vždyť už vstávám!" vyhrkl jsem a posadil se na důkaz svých slov na postel, a i když jsem měl ještě pořád zavřené oči, Harrymu tohle jako důkaz stačil. 

Unaveně jsem si protřel oči a podle vůně jsem se vydal do kuchyně. Bylo mi jedno, že na sobě mám jen své černé boxerky, nutně jsem potřeboval palačinku, takže jsem si prostě sednul na první židli a začal se cpát palačinkami s čokoládou a šlehačkou, které pro mě Harry připravil.

„Ehm, ehm" odkašlal si někdo hraně se smíchem a já rychle zvednul pohled, jen proto abych se mohl setkat s tváří nějaké ženy, která vypadala, že zadržuje smích. 

Rychle jsem vyletěl od stolu, div jsem se nezadusil palačinkou a rozeběhl jsem se do koupelny, abych přes sebe přehodil, alespoň župan. Popadl jsem první, který jsem viděl a rozeběhl jsem se zpátky, abych to zkusil alespoň nějak té ženě vysvětlil. 

„Ten polonahý chlapec vypadá mile. Jsem ráda, že jsi konečně ukázal, že máš alespoň trochu vkusu po mně" zaslechl jsem smích té paní. Zastavil jsem se, opřel se o zeď, tak aby mě nešlo vidět a i přestože se dělat nemá, tak jsem poslouchal, o čem si ti dva budou povídat.

„Neříkej mu tak, jmenuje se Niall"  zasmál se pro změnu Harry a já si až teď všimnul, jak je jejich smích podobný. Oba ho měli stejně upřímný. 

„Navíc nechodíme spolu. Jen mu pomáhám. Má to těžké, a v tak mladém věku by na to neměl být sám" 

„Možná teď. Ale pamatuj, že když jsou dvě srdce moc blízko k sobě, tak si rozhodně najdou způsob jak se propojit" pronesla žena a já ještě chvíli jen seděl opřený o zeď a nechával si její slova znít v hlavě.